Než začnu psát průběh dnů, strávených v nemocnici, chci v první řadě poděkovat všem doktorům i sestřičkám především na interně, za přístup k pacientům, za vstřícnost, ochotu a u lékařů profesionálnost a důkladnost, se kterou jsem se setkala a byla moc spokojená. Ano, byla jsem opravdu v nemocnici v Mostě, o které se bohužel nic dobrého nepovídá. Sama jsem nevěřila vlastním očím, ale je to tak. Já říkám, když umíme nadávat, že se nám něco nelíbí, tak bychom měli umět i pochválit, pokud je všechno v nejlepším pořádku. A začalo to už na příjmu ….
Tady jsem aspoň vyfotila z okna nemocice okolí z jedné i druhé strany.
Pátek 6. 5. Byl pro mne den jako každý jiný, netušila jsem takový zvrat ani náhodou. Kolem půl šesté jsem šla pro nás připravit jahody a nutně jsem potřebovala na malou. Když jsem na papírku zjistila krev, tak jsem se otočila a záchodová mísa byla plná krve! To byl šok! Okamžitě se mi udělalo všelijak, ale byla jsem zatím zticha. Ale dlouho to nešlo, rozbolelo mi z toho všeho břicho, tak jsem šla znovu na WC, ale už na větší a situace se opakovala i tam v bledě – vlastně v rudě červené barvě.
To už jsem nevydržela a musela jsem to říct manželovi s tím, že jsem si hned začala chystat věci do nemocnice. Pak jsem zavolala sanitku a manžel se mi poté málem rozsypal. Na záchrance mne trochu vyzpovídali a poslali sanitku. Přijeli opravdu rychle, ještě jsem po bytě běhala ve spodním prádle. Jeli jsme tedy do nemocnice. Manžel musel zůstat doma, ale hned mu volala snacha a syn, že ho vezmou a pojedou za námi, aby měli informace z první ruky.
V nemocnici mne předali na urologii, tam doktor nemohl pochopit, kudy mi vlastně ta krev teče. Tam i tam, řekla jsem. On mne vyšetřil a po zjištění předal na internu. Tam byla taková mladá sympatická doktorka, mluvila poměrně hezky česky, ale byla to Ukrajinka, ale velice milá a příjemná. I sestřička byla hodná a po vyšetření a odebrání krve mne hned odvezli na pokoj interny a rodina mne tam mohla doprovodit. Ani jsem nemusela dát věci do šatny, mnoho jsem toho neměla, tak to šlo rychle. Ještě jsem nebyla ani převlečená a už za mnou šla sestřička, abych se po převlečení položila do postele a dostala jsem infuzi na čtyři hodiny. Ta mi vykapala ve 23,30 hod. a také jsem dostala injekci na zastavení krvácení.
Co se mi celou noc honilo v hlavě, nepřeji nikomu. Moc jsem toho nenaspala.
Sobota 7. 5. ráno nic nezměnila, což jsem záhy zjistila na WC. Byla jsem na pokoji, kde bylo šest lůžek a toho jsem se upřímně bála. Dopoledne to bylo u mne jak na telefonní ústředně. Spoustě mých milých lidiček včetně rodiny mělo kvůli mně bezesnou noc a tak se nevyspali jako já. Ráno přišel na vizitu pan doktor a řekl mi, že vyšetření mi začnou dělat až v pondělí. Dávali mi ale třikrát denně injekce proti krvácení, naštěstí se jim hned ten první večer podařilo dát mi do ruky kanylu, kterou jsem tam měla celou dobu pobytu. Zajímavé bylo, že na vizitu přišel také doktor, který mluvil rusky, také patrně Ukrajinec a také z této země byl místo sestřičky i zdravotní bratr. Ale byli oba ochotní, vysvětlili a snažili se pomáhat. Fakt. Když jsem doktorovi řekla, že se zatím nic nezměnilo, napsal mi místo jedné injekce dvě. Pak mi vysvětlil, že půjdu na kolonoskopické vyšetření, tak jsem podepsala souhlas, stejně jsem to tušila. Oběd ale opravdu nezklamal. To, co jsem dostala, vypadalo jak jednou už použité a chuť taky žádná. Ale přežila jsem to a večeře byla studená a na té se nedá naštěstí nic zkazit. Byla šunka, housky s máslem a koláček. Tu noc jsem se konečně trochu vyspala.