Když se den vydaří

Ten, kdo zná déle můj blog tak ví, že jezdíme se sestrou střídavě za maminkou, abychom jí pomohly, protože bratr se švagrovou, u kterých v domečku má svůj malý byt, jsou od rána do večera v práci a maminka toho ve svém věku téměř 96 let už moc nezmůže, je ještě k tomu téměř slepá.

V pondělí tedy jela sestra, která to má velký kus cesty z Brna, za maminkou. Uklidit, zkulturnit maminku, všechno poumývat, uvařit i nakoupit. Já to mám jednodušší v tom, že jezdím s dětmi autem, no není to zas až tak daleko, cca 100 km, a taky mi tam nic nejede. Tak při cestě mamince nakoupím, doma upeču a vezmu to sebou. Sestra to má složitější, proto jezdí nakupovat od maminky vždy druhý den odpoledne do nedalekého města. Autobus tam jede jen dvakrát denně, tak moc času na všechno nemá. Tentokrát ještě potřebovala maminka vyzvednout éky od svého praktického doktora, kterému už minulý týden volala, a on jí slíbil, že recept bude v úterý v lékárně (má ji jeho žena). Sestra tedy jela a než nakoupila větší nákup, vydala se nejdříve pro kousek masa. V první prodejně jí nechtěli prodat menší kousek jak téměř kilo, v druhé, když viděla tu cenu za plecko, tak odešla, než přišla prodavačka dovnitř a v té třetí nakonec musela koupit jiné maso, ale aspoň dostala svého půl kila.

Pak se vydala do té lékárny, aby tam nemusela s plnou taškou. První sprcha – recept tam nebyl. Když volali doktorovi, tak se omlouval a sestra musela šlapat kus cesty k němu do ordinace. Když se vrátila zpět do lékárny tak zjistila, že mamince doktor napsal místo čtyř léků celkem šest, ale jeden, který mu řekla a potřebovala, tak zapomněl. Další lék neměli, tak si počkala na výpis a šla do jiné lékárny. Než zvládla toto celé kolečko oběhnout, měla na celý zbývající nákup jen asi dvacet minut. Další autobus už nejede.

Štěstí, že moje sestra je oproti mně fit, tak běhala jak o závod, ale stihla. Přilítla k mamince, celá vyšťavená a chtěla si uvařit kávu, než se dá do další práce. Šups, co to? Netekla voda. To se občas bratrovi stává, a opravit to umí jen on, ale nebyl doma a z práce se vrací až večer tak o půl sedmé. Dole u nich na štěstí ještě trošku vody na kávu nacvrkalo do konvice, ale na další práci nedošlo. Umývat bez vody jaksi nelze.

Inu co, vypráno naštěstí bylo, tak si sestra řekla, že se dá do žehlení. Po chvíli říká, že to nějak špatně žehlí, prádlo je stále nějak zmuchlané, sáhne na žehličku a ona téměř studená. Žehlička je kaput. Ať zkoušela šňůru i zásuvku a zástrčku, prostě to nešlo. To už bylo na jedno odpoledne až dost.

Ale večer, maminka už spala, sestra se ukládala do pelíšku, tak začalo zvonit rádio na celý barák a ne a ne to zastavit. Ani už nevím, jak se jim to povedlo, ale kravál prý to byl pořádný a myslím, že si sestra ty katastrofy vybrala tak na rok dopředu.

Já tam mám jet za cca tak pět týdnů, tak jen doufám, že se vše zklidní. Jen potřebuji do té doby sehnat nějakou starší žehličku, nejlépe úplně obyčejnou, s tou napařovací ani maminka ani sestra nežehlí. A nová prý už se nevyplatí.