Včera jsem vkládala fotky mého bratra a napsala, že se narodil v roce 1955. To byl tenkrát hektický termín, maminka rodila, tatínek běhal na poštu volat do porodnice, jestli už se něco narodilo a my se sestrou čekaly až přijde. Když asi na třetí pokus přišel s tím, že máme brášku, svítily mu očka radostí, moc si přál kluka. A dodnes mám před sebou ty chvíle. Ale také si pamatuji, že jsem měla ještě ten den odjíždět vlakem cvičit na 1. celostátní spartakiádu do Prahy. Vše jsme zvládli, tatínek ještě stihl uvařit pro nás oběd (i s domácím knedlíkem), já se sbalila a hurá na vlak!
Cvičila jsem tenkrát, ve svých 14 letech už za ženy, protože u nás v Sokole jich bylo málo. Povýšili nás do těchto „vyšších pater“ víc spolužaček a nám to dělalo moc dobře.
Na Wikipedii jsem si našla tyto informace:
„První celostátní spartakiáda (I.CS) dne 23. června 1955 byla pojata jako vyvrcholení oslav desátého výročí osvobození (části) Československa Rudou armádou. zimních sportech. Příprava začala již v roce 1953, před vyvrcholením na Strahově se konalo 311 okresních a 28 krajských spartakiádních vystoupení. Spartakiáda sestávala z 29 skladeb, na nichž vystoupilo přes 1 690 000 cvičenců. Vystoupení na Strahově bylo rozděleno na Den mladých, Den dospělých, Den Svazarmu a Den ozbrojených sil. Kromě toho se konala řada dalších spartakiádních sportovních a turistických akcí a spartakiádní Festival lidové umělecké tvořivosti.
Rozpočet první spartakiády byl 45 milionů Kčs s předpokládaným ziskem 26,5 milionů Kčs (měsíční plat strojního inženýra byl tehdy necelých 500,- Kčs/měsíčně). Cvičení proběhla na velkém Masarykově státním stadionu na Strahově.“
Tolik z Wikipedie a já jen dodávám, že jsme se zúčastnili samozřejmě také okresních i krajských spartakiádních vystoupení. Navzdory tomu, že se toto dnes již hodnotí především negativně, já mám moc krásné vzpomínky. Bohužel, tenkrát se moc nefotilo, ale nějaké fotečky jsem u sebe albu našla.
První fotka je hned u nádraží. To je celá naše parta. Poznáváte mne?
A druhá fotka je na Karlově mostě. Byly jsme 4 „ženy“ a 5 „mužů“, taky většinou spolužáci.
Ještě jednou fotečka z druhé strany
A nezbytná fotka pod Orlojem. Já nevím čím to, ale jsem vzadu mezi kluky.
Odcvičili jsme to dobře, dostali jsme pochvalu a když jsem přijela ze spartakiády domů, tak byla maminka s malým bráškou doma. To bylo radosti! No, postupně ta radost opadala, když jsem ho musela sebou brát i na rande, ale jo, bylo to fajn a moc ráda vzpomínám.
Tak vidíte, za co všechno může můj bráška! Přeji všem hezký víkend, i když má pršet, ale i to je třeba. Vaše Ježurka