MOTTO:
Zrak je nejdůležitějším lidským orgánem. Zprostředkovává nám přes 90 % informací z tohoto světa. Málokdo si to uvědomuje a málokdo o svůj zrak pečuje.
Být slepý je snad ze všech postižení to nejhorší. Ti, kteří se slepí již narodili, to mají těžké, ale určitě je to horší, když přijde člověk o zrak v dospělosti nebo dokonce ve stáří.
Letos v červenci to bude deset let, co mi volala moje maminka, že když se ráno probudila, tak zjistila, že na jedno oko vůbec nevidí. Co prý má dělat? No, copak jsem jí mohla poradit, když bydlím skoro sto km od ní? Posílala jsem jí k doktorovi. Neposlechla, prý to rozkouká. Bohužel, nerozkoukala.
K lékaři šla až za pár dní, měla výron v oku, sítnici zalitou krví. Byla i v nemocnici v Plzni, kde jí řekli, že to operovat nejde, že počkají, až se ta krev vstřebá. Až ji tam později přijali, tak jí řekli, že už to nejde. Bylo jí tenkrát 86 let a psychicky se s tím nesrovnala dodnes. Na tom druhém oku má tak silný šedý zákal, že téměř nevidí, naříká, že se jí to vidění stále zhoršuje. Psychika je opravdu na dně a tím i nervy. Operovat to druhé oko také nelze, protože je to všechno prý už vetché, že by mohla oslepnout i na to druhé oko, tak to nechtějí lékaři riskovat.
A co se vlastně stalo? Nikdo jí to oficiálně nepotvrdil, ale snad prý to způsobilo užívání léku Warfarin, který brala na ředění krve a kontrolu na quik jí prováděl jen praktický lékař a evidentně špatně.
Maminka najednou nemohla číst, luštit křížovky, koukat se na televizi…. no nápor na psychiku jak hrom. Samozřejmě má problém i s voláním. Občas, když si počítá kam ťuknout na mobilu, klepne vedle a pak se diví jak ona, tak volaný. Nikdy se s tím nesrovná. V neznámém prostředí se bojí i chodit, často šlápne někam, kam by neměla, a tudíž padá. V tom má aspoň štěstí a u sebe andělíčky strážníčky, protože se zatím vždy „jen“ potloukla, mohlo by být hůř.
Letos v květnu bude mamince 96 let, má všelijaké neduhy, jak se říká přiměřeně k věku, vše stárne a opotřebovává se, ale ten zrak, ten jí moc chybí. Vždyť si sama ani nemůže ostříhat nehty, protože na to nevidí. Do hrnečku při zalévání čaje se netrefí nebo přelije, sklo vůbec nevidí a ani smítka, nebo když jí něco upadne, musí šmátrat rukou po podlaze, jestli to najde. Proto také už ani nikam nechce, nejlíp je jí v prostředí, které důvěrně zná.
Je to opravdu kruté a těžké, maminka nejvíc času tráví u rádia, ale díky tomu zase toho ví opravdu hodně! Ale říká, že jsou doby, když už jí ani to rádio nebaví.
Slepota je opravdu těžká nemoc. Opatrujte a chraňte si své oči! Aspoň já se o ty svoje dost bojím.