Tak už mám rehabilitace za sebou. Uvidím, jak dlouho mi bude líp a další prý mohu mít jen jednou za kvartál. Jestli pomohou, půjdu příště tedy zase.
Minulý týden jsem šla na rehabilitaci rovnou z města a manžel jel s nákupem domů sám. Já měla ještě chvilku času, žádnou tašku, jen v jedné kapse mobil a v druhé čipovou kartu MHD, tak jsem vzala mobil a cestu od autobusu, kterou jsem tam chodila, jsem fotila. Aspoň uvidíte, kudy jsem chodila.
Toto je mohyla na úpatí zámeckého parku, která byla postavena v r. 1815 při stém výročí založení manufaktury sukna.
Pohled na finanční úřad v parku
Tady se dělaly loni úpravy, kácely se staré nebezpečné stromy a vysazovaly mladé.
Okolí parku
Zde je Elixír klub. Tam jsem chodila kdysi jako mladá na posezení s přáteli. Bývalo to tam fajn. Teď jsem tam po znovu otevření nebyla, je tam prý dost draho.
Takhle to vypadá v jednom domě už dlouho, určitě to bude sloužit nějakým komerčním účelům, ale už hezky dlouho se tam nic neděje.
Tady je taky budova pro zdravotní účely, většinou jsou tam zubaři a odběr krve.
A už jsem na místě. Tady jsem rehabilitovala a měla jsem štěstí na milou a poctivou sestřičku, kterou už znám taky hezky dlouho a ona fakt umí a nešidí.
Tak jste se se mnou prošli cestou z autobusu až na místo rehabilitování. Tak teď už jen, aby to na chvíli pomohlo.