Možná někdo stihl zaregistrovat, že jsem tu pár dní nebyla, někdo to věděl, že jsem byla opět u maminky. Tentokrát jsem si ani nemohla pořádně prohlédnout staré fotografie, takže žádné retro nebude. Ale sama přiznávám, že je to pro mne každou návštěvu těžší „řádit“ u maminky, protože mi opravdu ubývají síly. Já ale vím, že se říká, když myslíš, že už nemůžeš dál, tak ještě musíš, půjde to. To bylo tentokrát moje heslo a tak jsem byla ráda, že jsem splnila všechny požadavky od maminky. Zvládla jsem vše, co jsem měla, cesta tam se synem a snachou, zpět s dcerou, vše proběhlo v pořádku a manžel byl rád, že jsem opět doma. Bylo mu tady samotnému smutno.
Už jsem o tom mockrát psala, že k mamince chodí tři kočičky a většinou oknem, ale tentokrát mne opravdu už pořádně vytočily, když mi začaly skákat špinavé zvenku oknem v době, když jsem měla vyluxováno a vytřeno. To jsem je opravdu nemilosrdce poslala dolů do bratrova bytu a okno zavřela na pevno.
Foťák jsem sebou neměla, tak jsem aspoň zkoušela fotit mobilem. No, omlouvám se, že totky nejsou nic moc, ale než to ten můj mobil zdokumentoval, kočky byly už zase úplně jinde a je to i vidět. Ale aspoň něco pro vás mám.
To je Mourinka. Hravá, ale taky žravá. Dole trochu rozmazaná. Nevydrží v klidu.
A tohle je Majda. Nejraději se vyhřívá u maminky na topení. Ta jediná z těch tří není obézní.
Třetí kočička je Mia, ta je nejmladší, plachá, byla jsem ráda, že jsem ji aspoň nějak zachytila, protože se sice nechala hladit, ale ne dlouho. Tady dole se mazlí s mou nohou. Je to ztv. „mluvící“ kočka, protože když se jí něco zeptáte, nebo řeknete, vždy odpoví. Maminka si s ní normálně povídá.
Vidítě tady tři kočky? Těžko, že? Té třetí už jsem chytila jen ocásek, byl to opravdu kumšt je chtít vyfotit a už vůbec ne najednou, na to by byl potřeba profesionální fotoaparát.
V pátek ráno, když jsme s maminkou vstávaly, tak bylo venku opravdu dost zasněženo, ale pak vysvítalo trošku sluníčko. Moc jsem si přála já i dcera, aby vydrželo „rozumné“ počasí, abychom dojely bezpečně domů. Můžete jet stokrát opatrně a dávat pozor, těch „divochů“ jezdí stále dost. I my jsme viděly po cestě zpět auto ve škarpě.
Ale pro představu, že to venku včera ráno vypadalo na oko fakt krásně, tak jsem aspoň opět mobilem udělala dvakrát blik, na jednu a pak na druhou stranu zahrady bratra z maminkčina okna.
Na pohled to vypadá jako v pohádce. A u nás je skoro sucho.
Ono to tak bylo i po cestě domů. Byly úseky, kdy bylo sněhu dost, úseky, kdy pršelo, pak hustě padal sníh a dál ani ne kilometr zase nic a v našem okrese už byla opět mlha, ale aspoň nebylo umrznuto.
Tak to je tentokrát moje krátká reportáž z krátkého pobytu u maminky. Postupně projdu opět všechny vaše blogy. Zatím přeji všem krásný víkend. Vaše Ježurka