Když jsem posledně psala o tom mém experimentování při vaření, které konec konců asi praktikujeme všichni, vybavila se mi třeboňská topinka.
No a s tím i to, že vždycky platilo, platí a platit bude to, že mít známost na nějakém šikovném postu je zkrátka k nezaplacení.
Jezdili jsme s manželem dříve dost často do lázní. Sice na příspěvkovou léčbu, ale tenkrát to ještě šlo. Já s pohybovým ústrojím a manžel s kolenem. Měli jsme nárok jednou za dva roky. No a na místě, kde se rozdělovaly a přidělovaly lázně, seděla jedna moje dobrá známá. Tak se také stalo, že jsme navštívili jen samá krásná lázeňská města. Byli jsme v Mariánských Lázních, Františkových Lázních, v Lázních v Jaroměři, na Slovensku v Trenčianských Teplicích nebo Piešťanech, ale také v Třeboni v tenkrát nově postaveném domě Aurora. Vůbec všude jsme měli díky té mé známé super lázeňské domy, abychom nemuseli chodit na procedury ven.
Tak si vždy ráda vzpomenu na tuto známou, která ač byla mladší než já, už je dávno někde na obláčku a jen nevím, jestli tuší, jak na ni často vzpomínám. Nejen kvůli tomu, že už jako senioři nedostaneme nikde vůbec nic, ale už vůbec bychom si nemohli vybírat. Byli jsme také pětkrát v lázních Jáchymov, ale ani ty už nám nikdo nenabídne, a kdybychom si to teď měli byť i částečně platit, museli bychom určitě minimálně měsíc žít o suchém chlebu.
A už jsem se opět oklikou dostala k jídlu a konkrétně k tomu chlebu. Tam v té Třeboni dělali v restauraci tu „Třeboňskou topinku“. Moc nám chutnala, tak jsem ji zkusila potom udělat i doma. A šlo to. To jsem na pánvičce na oleji opekla klasickou „holou“ topinku, kterou jsem počesnekovala, udělala vedle na pánvi smažená vejce, která jsem navršila na tu topinku a nahoře posypala strouhaným sýrem. Ozdobila kouskem kapie a mňamka byla na stole.
Ale jak stárneme a už nemůžeme tak často nebo vůbec nezdravá mastná jídla, tak jsem to zjednodušila. Dnes opeču krajíček chleba na topinkovači, potřu ho rozetřeným česnekem a zbytek už znáte. Chleba není nacucaný tukem a je to taky príma. Brzy nás to bude zase čekat, protože jsem na mrazáku „nasyslila“ zase hezkých pár krajíčků chleba, když zbude.
Vůbec se snažíme ke stáří vařit zdravěji, že? Ale my jsme doma neměli nikdy moc korunek, museli jsme počítat, tak jsem zvyklá. Dnes jsem třeba dělala bramborový salát tak, jak ho dělávala moje maminka.
Uvařím brambory ve slupce, pak je maminka nakrájela na slabší kolečka, já je dnes „proženu“ kolečkem na kostičky, osolím, opepřím, přidám nakrájenou cibuli, nahrubo nastrouhanou okurku, přidám maličko vody z okurek, ale opravdu jen lžíci, ale zato to omastím. Jí se teplý, já ho vždy přihřívám.
Pozor! Nejsou to brambory na kyselo, jak někdo taky dělává, ale opravdu tato příloha je zdravější a opravdu moc chutná! Omastila jsem to tukem, který se vypekl ze sekané, kterou jsem k tomu měla a jen tak mimochodem. Pečená v té mé úžasné troubě je mňamózní. Měla jsem boule za ušima. Ani z remosky mě to tak nechutná.
No, tak jsem se přes třeboňskou topinku a pobyt v lázních dostala až k dnešnímu obědu. Věřím, že jste si dnes pochutnali i vy všichni doma. Jo a k tomu byla zelňačka.
Dobrou chuť všem přeje Ježurka