Dnes jsem hned po ranním nákupu byla objednána ke kadeřnici. Nutně jsem už potřebovala zkulturnit a tak jsem řekla manželovi, že jak budu hotová, prozvoním, aby oloupal brambory. Máme sice kadeřnictví naproti, ale jsme zvyklí brzy jíst. Tak jsem prozváněla a počkala jsem, zda to manžel zvedne, abych měla jistotu, že to slyšel. Když to hned nevzal, kadeřnice namítala, že jsem řekla, že jen prozvoním. Pak jsem ale byla ráda, že jsem počkala. Oznámil mi totiž, že nám neteče voda. Ani teplá, ani studená, prostě NIC. „Jé, a jak uvařím ty brambory?“ řekla jsem. Paní kadeřnice byla tak hodná, že mi dala jednu stolní vodu ze svých zásob, abych mohla dodělat oběd. Je opravdu skvělá! Příležitostně jí tu vodu vrátím.
Nevěděli jsme, co se děje, jen jsme viděli, že na začátku našeho bloku je nějaký menší bagr. Ale nikdo nevěděl, jak to bude dlouho trvat. Jak je dobré, mít FB a na něm přidanou skupinu našeho města! Jen jsem tam vznesla dodtaz, zda někdo neví co a jak dlouho, během minuty jsem měla odpověď, že to bude trvat do 13,00 hod. No, známe to, vodu pustili až teď, ale teče rezavá jak liška, takže to bude ještě chvíli trvat. Hlavně, že jsme to nějak zvládli, ale už přestávalo i hřát topení, tak snad už bude vše OK.
Ještě tady mám jednu fotku z října, když jsem byla za maminkou, kam mne vezla dcera. Chtěla jsem, aby dcera udělala selfíčko, kde bychom byly všechny tři generace.
No a tady jsme. Maminka se moc fotit nechtěla, neměla umytou hlavu víc jak měsíc, protože to sama nezvládá, ale na tu dobu je to ještě docela dobrý, ne?
A to jsem ještě já. Poznáváte nějaký rozdíl v účesu? Mám melír a jinak ostříhané vlasy, ale asi nic moc, že?
Krásný podvečer přeji všem, kdož zavítali. Ježurka