Dnes odpoledne jsme byly s dcerou domluvené, že se sejdeme v Mostě v Centrálu. To je nákupní centrum, ne sice tak velké jako v Praze, ale je prý tam 80 obchodů. Časově jsme se sešly na puntík přesně u vchodu a jen udělám pár kroků, tak za sebou slyším: „To si nemůžeš nakoupit v Litvínově?“ Tak se otočím, jestli to platí na mne a to si pište, že ano.
Byla tam celá rozesmátá moje blogová už také skutečná kamarádka Miluška. Včera mi posílala opatrně email, že nechce být hlásnou troubou, ale že potkala v Centrálu mého syna se snachou. Poznala je podle fotek, to je tedy dobrá.To já bych si netroufla, protože si myslím, že bych nikoho hned tak nepoznala. Asi před týdnem mi zase poslala odkaz za noviny, kde vyšel článek i s fotkou o pěveckém sboru, ve kterém zpívá můj vnuk a byl tam i na fotce. Tak jsme se tomu včera zasmály a ona říkala, že vlastně ještě nezná a ani nepotkala moji dceru. Je to normální? Dnes nás obě potkala! To jsou náhody, že? Tak jsme si trošku všechny pokecaly a šly po svém. Samozřejmě všechny tři s úsměvem na rtech.
My jsme tam s dcerou chodily opravdu dvě hodiny, ale žádné valné úspěchy jsme neměly. Já si tedy koupila nízké zimní boty, protože mi jedny odešly a být odkázaná na těchto jedněch jsem opravdu nehodlala. Utratila jsem tedy jen těch devět stovek za boty a ještě jsem koupila pár blbostí, dcera také moc úspěšná nebyla, tak si říkám, co tam všichni ti lidi kupují? Nebo berou vše?
Ale je pravda, že po těch dvou hodinách chození, kdy jsem si sedla jen při zkoušení bot, jsem myslela, že už domů nedojdu. Vlastně nedojedu. Naštěstí jsem si v tramvaji sedla a pak mne autobus dovezl až před dům. Kdepak, na nějaké delší chození už nemám a zjišťuji, jak se to všechno rapidně zhoršuje.
Včera jsem zdobila ty moje perníčky a už jsem večer hlásila dceři, že je už asi nebudu moci příští rok dělat, protože při tom zdobení se mi klepe ruka jako blázen a tak to podle doho vypadá. Když jsem prohlásila, že jí ty perníčky ani nebudou chutnat, jak jsou „nazdobené“, tak se mohla uchechtat.
No, posuďte sami, ale moc se nesmějte. Jo, ochutnala jsem a jde to, ale na parádu se koukat opravdu nedá.
Vidíte to? A fantazice taky žádná.
Tak pro dnešek končím a zítra slibuji, že si pořádne projdu vaše blogy. Dnes už nestíhám. Pěkný večer přeje Ježurka