Včera bylo venku opravdu hnusně. Myslím, že nejen u nás, tak si myslím, že se nikomu moc ven nechtělo, tedy tomu, kdo nemusel. Manžel když ráno vykoukl ven tak měl nápad. Říkal, abych byla doma, měla jsem v lednici těsto na perníčky, tak ať peču, že to toho nečasu nemusíme jít oba a že to nakoupit zvládne sám. Docela jsem byla ráda a než přišel, měla jsem druhý plech perníčků v troubě.
Pak jsem se hned dala do vaření, ani si dopoledne nedávám kávu od doby, kdy mne zlobil žaludek, tak jsem ani neodpočívala, jen u volání mamince. Včera jsem dělala špagety a do té omáčky na ně dávám mleté maso. Toho jsem koupila víc, tak jsem si rovnou připravila ze zbytku karbanátky jako polotovar na dnešní den, protože jsem byla na dopoledne objednána k zubařce.
Docela mne to stání u pracovní desky zmohlo. Po krátkém odpočinku jsem šmejdila v bytě při drobném úklidu a zjistila jsem, že nám tady zbytečně ležely troje nové hodinky. Opravdu úplně nové, a už dost dlouho – co s nimi? Kdysi jsme je vyhráli a máme svoje, tak mne napadlo, že zavolám druhé babičce, ona tam u nich má spojení na charitu, kam občas něco šoupnu, jestli by je nechtěli pro někoho potřebného. Ta mi za chvíli volala zpět, že budou moc rádi. Přidala jsem tedy ještě pár věcí a nachystala je do tašky i s hodinkami. Teď jsem musela zase požádat syna, aby si pro to přijel, protože druhá babička bydlí hned vedle nich.
On s tím neměl problém, ostatně jako vždy, ale tak nenápadně navrhl, že by se mu pro to lépe jelo, kdyby u mne současně dostal polévku. Už jsem o tom kdysi psala, že má rád „moji budulínkovou“ polévku a já si jen říkám, že se mu ještě nepřejedla. Vždy jí uvařím plný hrnec, přeliji do větších sklenic, které pak vyhodí. Přece neodmítnu prosbu syna, no ne? Tak jsem vstala od PC a šla po obědě uvařit polévku na přání, kterou si měl za cca tři hodiny vyzvednout.
Dobře to dopadlo. Jak jsem se později dozvěděla, byli spokojeni všichni. Syn i charita.
Také mi volala dcera, že se zastaví také odpoledne na chvíli mezi dveřmi, něco přivezla při cestě kolem pro neteř a synovce. Tak jsem měla nachystané vedle na židli další tašky. V jedné byly opravené rifle a v té druhé moje dílka na vánoční stromeček, jako andílci a zvonečky. To jsem dělala dceři také na přání.
Takové ozdůbky zatím dostala i dcera.
Pak jsem se ještě pustila do zdobení našeho nového vánočního stromečku. Měla jsem ho tady připravený už týden, co mi ho syn se snachou přivezli, vánoční ubrusy koupené, tak na co čekat, ne?
Tak to je on. Už tam pod ním mám jeden dáreček, vidíte?
Tady jsem dala bližší záběr na moje ozdůbky, které jsou bílé, některé olemované červeně, nebo červené. A ještě tam jsou pak jen červené kouličky, které jsem si letos koupila a červené mašličky. No a barevná světýlka. Myslím, že to stačí.
Zaostřila jsem na některé moje ozdoby
a také abyste viděli, že tam mám ještě pár ozdob, které jsem dostala od vás, blogerek. Tento nádherný ježeček vede.
Večer jsem u televizce doháčkovala poslední kouličku, ještě je zkusím naškrobit a nějakou tam dodám, nějaké rozdám. Tak a to bylo vše. Myslím, že na to moje tempo jsem toho včera stihla dost a snad udělala radost i několika dalším lidičkám.
Dnes je počasí podobné tomu včerejšímu, ale zoubek mám opravený, tak jsem spokojená. Přeji vám všem také klidné a spokojené vánoční přípravy. Zdraví všechny, kdož zavítají, vaše Ježurka