KRÁSNÉ NAROZENINY!
21. 11. 1932
Dnes má narozeniny můj manžel.
Vím, už není zrovna nemladší, ale myslím, že na svůj věk vypadá skvěle.
Fotku v mladším věku bohužel nemám.
Narodil se jako první ze tří dětí, jeho sestra byla o osm let a dva dny mladší. Bohužel, měla ošklivou nemoc, roztroušenou sklerozu, na kterou ještě ani krátce po revoluci nebyly kloudné léky, tak zemřela krátce po svých padesátých narozeninách. Ještě za šest let po jeho sestře se narodil bratr.
Jeho tatínek byl policajt a za války se museli často stěhovat, až zakotvili na pár let v Praze ve Vršovicích. Od té doby má Prahu strašně rád a kdykoliv může, tak se tam rád podívá. Tam prakticky začal hrát na Bohémce fotbal, bydleli blízko stadionu a pak pokračoval jako mladý tady v Litvínově, když se po válce vrátili zpět na sever Čech.
Mám tu další vzpomínkovou fotku, když byl s rodiči a se sestrou na nedělní vycházce ve Stromovce.
Vyučil se ve zdejší chemičce jako vulkanizér a celých 45 let tam i pracoval na jednom pracovišti. Bylo to nebezpečné prostředí, nadýchal se všelijakých jedů a proto často slýchávám větu, že to opravdu nečekal, že tady ještě v těch letech bude.
Tady je jako voják, sloužil samozřejmě v nějaké Dukle, takže se vojnou vlastně „prokopal“. Ale to už na vojně byl jako ženatý. Musel se ženit velice brzy, ve svých devatenácti letech a ještě mu nebylo dvacet a měl syna.
Bohužel, manželství nebylo nic moc, tak se po letech rozvedl a hned potom jsme se vzali. Jeho syn už je také víc jak dva roky po smrti, tak má vlastně už jenom nás.
Miluje moje děti a vnoučata celým srdcem a my ho máme všichni také rádi. Přejeme proto ještě hodně let pokud možno ve zdraví a spokojenosti. Všechno nejlepší, Otakárku!
PS: Ráno ještě přede mnou manželovi popřáli všichni plyšoví ježci, které máme kolem a pak jsem mu s přáním a pusou předala aspoň pár maličkostí, které by si jinak nekoupil, protože už nic nepotřebuje. Ale pardon, to vínko, to ano, to by byla výjimka.
Všem krásný, i když studený, víkend přeje Ježurka