Už jsem sem dala vlastně dvě staré fotky s maminkou. Jedna byla z doby, kdy jí bylo osm let a ta druhá se mnou, když jsem ještě jezdila v kočárku, i když sportovním.
Dnes sem dám ještě pár fotek maminky, v podstatě jak šel čas. Snažila jsem je chronologicky seřadit za sebou.
Maminka se učí v Brně na švadlenu. A naučili jí to tam opravdu dobře. Je to ta úplně vpravo.
Tady je se svou maminkou, tedy mou babičkou, která zemřela hodně mladá, v nedožitých 61 letech. Já chodila do první třídy.
Tady je maminka s mým malým bráškou. Nutno podotknout, že mamina měla bratra ve svých třiceti pěti letech, my se sestrou už byly velké. Já vyšla školu a sestře bylo deset.
Zase uběhlo pár let a to je foceno u nás v lese, když naši přijeli s bráškou k nám. Zleva: já se synem, vedle moje maminka a babička mého syna a na konci je můj bratr, syn maminky a strýc syna. Je mezi nimi rozdíl sedm let. Dost si tenkrát rozuměli.
Jedna ze sady posledních fotek maminky s tatínkem, které opatruji jako oko v hlavě. Mamince bylo tenkrát šedesát let a my byli všichni u nich. Krásné vzpomínky. Tatínek dva roky na to zemřel.
Těchto fotek máme nejvíc. Takhle to mamince moc slušelo a taky si ji tak pamatuji v dobách, když jsem chodila do školy.
Omlouvám se, že jsem tady už některé fotky určitě ukazovala, ale určitě ne takhle detailně spolu. Mám dnes totiž den vzpomínání, tak asi proto jsem to sem dala. Dozvěděla jsem se, že zemřela jedna moje vrstevnice, moc dobrá známá hlavně z mladých let, kterou jsem spolu s jejím manželem poznala jako první severočechy při našem nastěhování se sem. Takové okamžiky jsou velice smutné, nedávno jsem ji potkala a říkala jen, že jí dost bolí nohy. To jen tak na okraj.
Mějte se rádi a važte si všech blízkých i známých. Vaše Ježurka