Včera jsem vám ukázala naši novou sedačku a dnes odpoledne měla zatěžkávací zkoušku. Podařilo se nám už po třetí během prázdnin se sejít. Včera to bylo kvůli manželovi, protože zítra slaví svátek všichni Otakarové. Neměla jsem po té manipulaci se sedačkami moc energie, tak jsem výjimečně koupila aspoň pár zákusků ke kávě. Nepekla jsem, to bych nestihla.
No, jednou jsme to vydrželi i s tímto.
Měli jsme domluvené setkání v 15 hodin, tak jsem se hodinu a půl před daným časem vrhla na dělání chlebíčků a jednohubek. Chlebíčky jsem dělala ze dvou vek, bylo jich cca padesát, tak mi to dalo chvíli práci. Přiznávám, že jsem toho pak měla dost a jednohubky jsem už dělala vsedě.
Chlebíčků bylo tak akorát
jednohubky taky zmizely rychle.
Vždyť nás taky bylo požehnaně! Deset dospělých a jedna Peginka. Ta byla zase jako u vytržení a když přišli, co ta se nalítala po bytě, jakou měla radost, že nás vidí. Při konzumaci nejčastěji seděla vedle mne, i když jsem nejedla. Pozná, kdo je tady přes to jídlo, tedy hlavně chystání, že?
Tady jsem jen tak vyfotila přehlídku bot v předsíni. Slušná úroda, co?
Toto je manžel, tedy hlavní osoba, kvůli které tam všichni přišli. Je vidět, že byl v pohodě, ne?
Pak jsem vzala foťák a aspoň trošku jsem to musela zdokumentovat. Bylo opravdu veselo a dobře, ale čemu se všichni právě smáli, to opravdu už nevím. Jen pro ty, kteří naši rodinu ještě neznají“ Zleva“ snacha, Terezka – vnučka od dcery, vedle Lada, vnučka od syna a syn.
Postoupila jsem kousek dál a vyfotila vnuka Lukyho s jeho Ivankou. Syn vedle se stále krásně usmívá.
Pak jsem to musela vzít ještě z opačné strany.
No a to už naše Lada říkala, že taky tam musím být já. Vzala mi foťák z ruky a než jsem se nadála, tak vyblejskla i mne.
Já jsem samozřejmě měla zase nějaký projev, ale veselý, jak je vidět. 
Ale až při kompletování fotek mi došlo, že se „ulil“ vnuk Tom, ale i moje dcera. Tak to jim jen tak neprojde. Proto jen aby bylo jasno, tak sem dávám jejich společnou fotku z letošního května. Tak a je to.
A tady je pár dárečků pro radost a potěšení.
Je zajímavé, že jsem se u přípravy cítila vyčerpaná, ale jak všichni přišli, povstala jsem jako bájný Fénix z popela a měla opět dobité baterky. Bylo nám spolu zase krásně a tak kde a kdy se sejdeme příště? Určitě v říjnu u syna, to budou mít jmeniny Lukáš a Terezka. Už se zase těším.
Mějte se všichni krásně a buďte veselí jako včera my všichni. Vaše Ježurka.