Psát na téma jak nemyslet, to bude zlé. Kdybychom nemysleli, tak ani ten článek nenapíšeme. Já si spíš myslím, že je těžké zastavit tok myšlenek, které nás přepadají hlavně v noci. Aspoň já to tak mám.
Probudím se, jdu na císařskou procházku a pak ne a ne usnout. Tedy je vždycky, ale dost často. Tisíc věcí mne napadá, na které musím myslet a ne a ne se přinutit, abych na ně nemyslela, prostě to nejde, ať dělám, co dělám. Počítám ovečky, provádím autosugesci, říkám si, jsem klidná, na nic nemyslím, chci spát. Ale kdepak, jak se do toho dám, tak je to opravdu těžké tohle myšlení vypnout.
Ale někdy se ani nedivím. Já vím, někteří si řeknete, co může mít seniorka tak složitého, že o tom musí přemýšlet i v noci? Ale někdy to tak je a my už to holt máme jinak. Já vím, že si někdy zbytečně vytváříme problémy, i když já se snažím opak, někdy je to těžké.
No, uznejte sami, na co všechno jsem třeba já myslela tuto noc.
Čekám: – až mi zavolají z jednoho nábytku, že už jim přišly mnou objednané úchytky ke kuchyňské lince
– až mi zavolají z dalšího obchodu s nábytkem, kde máme objednanou sedací soupravu
– kdy se ozvou z domovní správy, že nám přijdou vyměnit kamna a přidělat novou zásuvku
– kdy přijde opravená remoska
– kdy se ozvou malíři nebo my jim na pokračování
– a návazně na tom musíme jít vybrat a koupit nový koberec
– ještě navíc od včerejška čekám, že se mají opět ozvat z UPC, protože aktualizovali tak šikovně zase set-top.box, že se na to nedá koukat.
Tak co? Ještě si myslíte, že nemám nad čím přemýšlet? A poradí mi někdo, jak to udělat, jak na to všechno nemyslet? Děkuji za případné rady.
Já si stokrát mohu říkat, když nejde o život, tak … ale ono mi to stejně nedá.