Na úvod bych dala citát dne, kterých mi nedávno přišlo více a jeden lepší než druhý. Myslím, že tento se hodí.
V první řadě bych chtěla vám všem ještě jednou moc poděkovat za věrnost a hlavně přízeň, potěšilo mne to a ať chci nebo ne, musela jsem jít do sebe! Ještě jednou tedy moje jedno velké: DĚKUJI.
Ta návštěvnice, co mne tak rozhodila, tak ta už mi psala párkrát, myslím, že je to jedna a ta samá, nikdy nedá na sebe kontakt, abych jí mohla taky „poděkovat“ za upřímná slova, tak to už bylo na mne moc. Když se mi něco nelíbí, tak hned neradím nebo si nedělám legraci. Mlčím, odejdu a případně se už nevrátím. Pravda, nejsme všichni stejní. Navíc, už když jsem začínala, tak mi moje vnučka řekla, že na svůj blog si mohu psát co chci, protože je to MŮJ blog. Ale co je pro mne hlavní, kdybych nemohla psát o své největší radosti – o rodině – tak opravdu nevím, o čem bych psala. Fantazii nemám, na filmy moc nekoukám a jedno z hlavních témat – zahrádku – tu nemám. Ale ráda se zase podívám u vás, kteří ji máte.
Proto vám jako poděkování za krásná slova povzbuzení dnes jen tak přidávám aspoň krásné fotky kocourků mé vnučky. Mne to vždycky potěší.
Zajímavá poloha, ne?
Už visí hlavou dolů, chudáček!
Otec se synem vždy spolu – krásné
Opravdu lidská poloha, nezdá se vám?
Ještě trošku vylepšené
Já se vzdávám!!!
Mazlící se Juliánek, až sem slyším, jak slastně přede!
Krásný víkend vám všem, snad už konečně pořádně zaprší a nebudou ta úmorná vedra, už se mi chce něco dělat, reorganizovat doma a tak, ale v tom vedru to opravdu nejde. Mějte se sluníčkově. Stále vaše Ježurka