Určitě jste někteří zaregistrovali, že jsem nereagovala na vaše komentáře, ani nenavštěvovala vaše blogy. Ano, správně. Byla na mně řada, abych zase trošku pomohla mamince. Odjížděla jsem ne v moc dobré kondici, ale léky to jistily. U maminky jsem zvládla vše hlavní, co potřebovala, ale to spaní. Na rozloženém gauči, ze kterého musím těžce v noci vstávat, abych došla na WC, to nebylo opravdu nic moc. Ale je to za mnou, maminka byla spokojená, to jsem ráda.
Počasí bylo docela dobré, sluníčko nepražilo jak o závod, bylo spíš pod mrakem, chviličku i pršelo, ale ne moc. Ani kočky moc k mamince nechodily, je jim teď dobře venku.
Já se tak v úterý koukla z okna od maminky k bratrovi do zahrady, ta zeleň je moc fajn a inspirovalo mne to k tomu, abych udělala zase aspoň pár fotek.
Takhle jsem pořídila fotky od maminky z okna. Na dvoře jsem zavolala na psa Beryla, který hned vrtěl ocáskem.
Tak jsem se vydala ven, že obejdu dům i zahradu. Takové mohutné a rozrostlé stromy má bratr, že je musel zatím trochu ořezat, aby vůbec prošli do zahrady kolem domu.
Ven se dá vyjít i z obýváku (s kuchyní), je tady krásné posezení, bratr tu má gril i televizi. Je to vše krásné obrostlé hroznovým vínem.
Když jsem sešla po schodech dolů, vyfotila jsem si švagrové skalku.
Pak jsem šla kolem bratrovo jezírek
až jsem došla k tomu úplně vzadu, kde byly krásně vidět i rybičky.
Vydala jsem se tedy zahradou i kolem stromů a aspoň maličko přidávám fotek.
Vzadu u plotu jsou slepičky, které se ke mně hned hrnuly a čekaly, co jim nesu. Měly smůlu.
Celou dobu se mnou po zahradě chodil Beryl. Jeho psí sestra je s bratrem v práci. Střídají se a Berylovi je samotnému evidentně smutno, tak byl rád, že jsem ho chvíli hladila.
Provedla jsem vás tedy kolem bratrova domu a po zahradě, bylo tam hezky, ale je to opravdu až na konci světa. Příště ještě napíši, jaké trable mne stihly poslední den a proč jsem musela odjet dřív.
Krásný zbytek dne a už běžím na vaše blogy. Vaše Ježurka