Tak a je pondělí a my s manželem hned po snídani jedeme na nádraží, abychom si na středu koupili jízdenku s místenkou vlakem do Prahy. Venku už bylo zase krásně teplo, ale zdaleka ne takové tropy jako třeba dnes. Vrátili jsme se zpět do města něco nakoupit a pak hurá zpět na nádraží, kam měla přijet sestra. Senioři nad 70 let tam na tramvaj mají slevu jen v případě, když si koupí jízdenku na celý den. Ale už při dvou plánovaných jízdách se to vyplatí, tak jsme koupili jízdenku i pro sestru a jeli jsme si pro ni. Syn se snachou tam přišli pěšky, protože bydleli nedaleko a tak náš malý uvítací výbor s radostí očekával příjezd autobusu se sestrou.
Po přivítání jsme se zase rozdělili, my se sestrou jsme jeli k nám na pokoj, protože jsme byli od rána někde v trapu a mladí šli pěšky do svého dočasného místa bydliště.
Po příchodu na náš pokoj jsem volala mamince. Ta nevěděla nic, že jsme my, její dcery spolu, tak už jsem se předem těšila, jak bude reagovat. Chviličku jsem s ní povídala a pak jsem jí řekla moment a předala ji sestře.
Tento okamžik jsem taky hned zadokumentovala. Sestřička mamince zrovna říká: „To jsem já, Tvoje druhá dcera“ …
A pak jsem volala mé dceři a taky jsem jí „půjčila“ mou sestru. Ta ji pozdravila, ale nepředstavila se hned a tak dcera taky koukala, protože to bylo vlastně pro všechny překvapení. Sestra se představila jako teta téhož jména, protože jsem své dceři dala jméno po sestře.
Taky nesmím zapomenout, co mi sestra přivezla. Takovou kopici malin! To byla dobrůtka.
To už jsem tam udělala pořádnou díru
a manžel taky ochutnal.
Poté jsme se vydali na oběd, ale tentokrát jsme do Globusu nejeli, protože bychom se všichni nevešli do auta. Dali jsme si oběd na Horním náměstí, shodli jsme se na jednom a bylo to dobré.
Chvíli podom jsme šli ještě na kávu a taky jsem tam ještě neochutnala zmrzlinu, tak jsem řekla, že si dám. Nikdo se nechtěl přidat, ale pak říkal manžel, že si taky dá jeden kopeček a tak sestra, aby netrhala partu, se přidala.
Tahle paráda celkem stála 135 Kč, ale je pravda, že jsme na to byli tři.
Stále bylo sluníčko, tak jsme se šli ještě trošku projít kolem náměstí.
Tentokrát jsem vyfotila kašnu, je vidět, že je venku zase plno lidí.
Manžel se tak krásně usmíval….
tak jsem ho požádala, aby vyfotil nás – dvě sestřičky
a ještě jednou, kdyby se to pokazilo. 
A už byl čas zase vyprovodit sestru na autobus. My s manželem a mladými jsme měli rezervaci na OLOLOĎ, která jezdí po řece Moravě teprve měsíc, tak je to něco nového. Krásné počasí bylo, tak jsme šli.
Tady čekáme, až loď připluje.
Byla to jízda s povídáním o historii Olomouce a taky o řece, která je krásně čistá a je vidět, že je o ní dobře postaráno.
a už se řítí neskutečnou rychlostí..
to je tedy ta OLOLOĎ, no spíš bych řekla MINILOĎ, vejde se tam jen 12 pasažérů, ale tady byly nějaké děti, tak nás tam bylo 14. Místa je třeba si předem rezervovat a bylo plno i na další jízdy.
Během plavby jsem něco fotila, určitě to byl relax pro oči, hodně zeleně
naproti mně seděl můj syn
a spousta kostelů. Vím jen, že tento je pravoslavný.
A tím skončil zase jeden krásný den naší dovolené. Ještě zbývalo celé úterý a pak už ve středu ráno odjezd.
Zítra tedy pokračování.