Chtěla bych v první řadě napsat, že mám zde mezi blogerkami hodně přátel ze Slovenska. Jednak jsem pamětnice, která nás dva národy brala jako jeden celek a pak je to tak zvaně cizina, kam ale mohu jet bez slovníku. Pravda, že čtu-li slovenské blogy, musím je číst pomaleji než ty naše české, ale rozumím a to je podstatné.
Zamyslíme-li se nad tím, že jsme se vlastně povinně učili ve škole tolik let ruštinu a pak jsme z ní mnozí ještě maturovali, tak domluvíte se rusky? Ano, všechno jsme nezapomněli, občas mi něco naskočí a mluví-li Rus pomalu, ještě to občas jakž takž jde. Ale učili jsme se slovensky? Neučili. A rozumíme? Tedy my starší, ano. Protože jsme ten jazyk slýchávali denně v televizi nebo v rádiu a tak nám to do té hlavy lezlo nějak tak samo. Vždyť mají některé výrazy téměř totožné, je pravda, že mají trochu jinou gramatiku, ale domluvíme se.
Ještě jako mladá svobodná dívka jsem se na rekreaci ve Špindlu seznámila se dvěmi slovenskými děvčaty a pak jsme si dlouho psaly a vyměňovaly fotky. Pravda, nevydrželo to napořád, ale nezapomněla jsem.
Na blogu si mohu zase tu slovenštinu osvěžit a připomnět a také získávat nové přátele a vlastně i čtenáře svého blogu. Dnešní mladí disponují angličtinou nebo němčinou a my zase rozumíme slovensky. A ani jsme se to nemuseli učit, že? No, dobře, gramatiku tedy neovládáme, ale v dnešní době by to zas nebyl takový problém, že?
Tak za mne – jsem ráda, že máme u nás na Blogu.cz i slovenské přátele. Mám je ráda a jsou mezi nimi i zlatíčka. Ta, které to patří, se tu určitě pozná.