Koncem minulého roku jsem psala, jak se do našeho vchodu stěhovali sousedé, kteří bydlí pod námi. Byt byl rok prázdný a měli jsme obavy, kdo se tam nastěhuje, když je stěhovali osobními auty naši nepřizpůsobiví občané.
Za těch pět měsíců jsme se nimi potkali asi třikrát na schodech, pejsek už tolik neštěká, asi si zvyká a sousedi jsou naštěstí často v práci, takže nám byt zas tolik nesmrdí kouřem. Ono vůbec to druhé patro je nějaké jiné. V prostředním bytě bydlí paní s pánem, kteří se tak často a tak nahlas hádají, že je slyšíme po celém baráku, až z nich jde někdy strach. Tedy hlavně z paní. Ale jinak se zase srovnají – zkrátka italské manželství. A třetí do počtu je mladá paní se dvěma dětmi. Je s nimi sama a také mají psa. Nic mi nevadí, ani nechci nikomu sahat do svědomí, ale určitě nikdo z těchto tří nemyje schody. Ty taky podle toho vypadají.
No a teď se zase stěhuje sousedka hned vedle nás, naše úplně cizí jmenovkyně. Její dcera, která žije v Německu, zdědila v Mostě po otci byt a tak než by ho pronajímali nebo prodali, tak se tam sousedka odstěhuje. Je to sice byt 1 : 3, tedy o místnost větší, než má tady, ale je to v prvním patře a bude prý platit o dva tisíce nižší nájem. Stěhují se už asi tak 14 dní, vozí to osobními auty kamarádů a tak jsem zvědavá, jak jim to bude ještě dlouho trvat. Schody taky nikdy moc nemyli, to už muselo být, a jak teď vypadají, to jistě netřeba dodávat.
Dnes kolem poledne jsem slyšela nějaké bouchání na dveře na chodbě a pak slyším, jak sousedce dva muži říkají, že jí nesou doklad o dluhu na nájemném a jak to ihned nezaplatí, tak prý ji do čtrnácti dnů vystěhují. To mne tedy opravdu překvapilo. Sousedka tu bydlí s dospělým synem, který je ale čím dál častěji u své nové přítelkyně jinde ve městě a tak jsem něco takového netušila.
No, já věřím, že bude zase líp, nejen sousedce, ale i později nám, až nám sem po čase přijde další nájemník. Naše byty jsou poměrně drahé, proto jich má náš majitel čím dál víc prázdných, dokonce nabízí odměnu tomu, koho my, nájemníci, doporučíme a on se nastěhuje a hlavně, bude řádně platit. Myslím, že nahoru do třetího patra se jich moc nepohrne, zvlášť když je všude v okolí spousta bytů volných a už dost dlouho.
Tak vzpomínám na dobu víc jak před půl stoletím, když byly na byty pořadníky, žádné volné, my se kvůli bytu stěhovali přes půl republiky, a teď si vybere každý, jen na to mít. Kam se ty lidi všichni odstěhovali, to netuším. Třeba někdo namítne, že jsme si měli byt koupit, ale bohužel. My bychom všichni rádi, ale neprodali a neprodají ani dnes. Budeme to tady muset s manželem nějak dožít i s tím šlapáním denně těch 63 schodů. Zato je to ale cihlák a v tom je určitě lépe, než v paneláku. Aspoň si to myslím, i když jsem tam nikdy nebydlela. Já se zkrátka za celý život nestěhovala a na stará kolena už to měnit nebudu, no ne?