O kočičkách mé vnučky jsem už psala mockrát. Původně byla kočička a kocourek a teď jsou čtyři. Rodiče a děti. Proč se k těm kočičkám zase vracím? Protože kocouři jsou na tom asi podobně jako mužští. Jsou každou chvíli na hromadě a myslím, že by cestu na veterinu našli už i sami. A takové očkování na zvýšení imunity pro kočičky není vůbec laciné. Minulý týden za ně vnučka pro oba kocourky zaplatila 900 Kč! Síla, co?
Proto jsem ráda i já, když je vidím, jak si krásně hoví u vnučky v pokoji.
Pohodička, že?
V pátek v podvečer nezačínalo jen jaro, ale i maturitní ples mosteckého gymnázia. Dcera, protože tam učí, tak to má více méně povinné, ale syn se snachou šli zcela z jiného důvodu. Přítelkyně mého vnuka bude maturovat, tak se slušelo na ten ples jít. A tak se tam sešlo docela dost členů i naší rodiny. Navíc byl i můj druhý, nejmladší vnuk se svou dívkou, takže věřím, že byli všichni spokojeni.
A takhle jim to spolu slušelo. Ivanka a vnuk Luky.
Je vidět, že si to užili a tak to má být.
Také musím opět přiznat, že mi radost dělají i moje kytičky. Hlavně ty, co mám na okně v obýváku, tam svítí ranní sluníčko a krásně jim to svědčí.
Fialka, která tam je, kvete častěji než ty ostatní na okně do ulice. Mám radost.
A vedle ní už zase pokvete zítra ibišek. Nevím, kdy ho mám zastřihnout, když tak často kvete, to je mi ho líto.
A tahle kytička, o které jste mi napsali, že se jedná o druh begonie, ta dělá divy. Měla jsem ji jen ve vodě, do hlíny jsem ji dala až v pátek a ona už v té vodě tak krásně kvetla. A přitom ta samá, ze které jsem ji vzala, měla květ jenom bílý. Inu, sluníčko fakt umí a dělá mi tak radost i protřednictvím kytiček.
Dnes jsem se znovu utvrdila v tom, že je třeba si užívat každého okamžiku. Ten může být pryč, než se nadějeme. Před chvílí odjel od vedlejšího vchodu pohřební vůz. Ještě teď jsme z toho smutní.
Přeji všem – užívejte si každého nejen dne, ale i okamžiku, na světě je přece krásně a u nás dokonce před chvíli vylezlo i sluníčko. Vaše Ježurka