Nakoupit chodíme po ránu, abychom rozpohybovali tělo. Dnes jsem měla v plánu koupit jen chleba, kupuji čerstvý ještě teplý knedlík v jedné jídelně, kde je suprový a pak jsem šla ještě pro maso na svíčkovou. Takže jsme celkem brzy nakoupili a jeli domů. Krásně bylo už ráno.
Pak mně šel manžel uvařit dopolední kávu, to je jeho starost (to je jediné, co mi umí uvařit) a pic ho! Ulomil odměrku na kávu, už dřív ji ulomil konec držátka a teď se to už mohlo celé vyhodit. Protože znám manžela, který by mi dělal bez odměrky kávu, že bych za chvíli byla chabrus na srdce, tak jsme konstatovali, že novou odměrku koupíme příští týden.
Pak jak bylo čím dál víc sluníčko, počasí krásné, kolena po obstřicích jsou na tom líp, tak pak manžel povídal, jestli nemá dojít do města pro tu odměrku. „Nevím, proč bys chodil sám, je tam krásně, tak půjdu taky“, řekla jsem já. Manžel hned podotknul, že musí ještě koupit nové náplně do propisek, já přihodila, že mi odchází silonkové ponožky a pak jsem slyšela v rádiu reklamu, že mají v jednom supermarketu (nemají u mne placenou reklamlu) mraženou kachnu v akci. Opravdu za babku. Já vím, že to není moc zdravé, hlavně pro nás, starší a nemocné, ale jednou za čas, za super cenu a budou ty Velikonoce, ne? Tak jsem navrhla, že bychom se mohli stavět pro tu kachnu. Přidali jsme ještě pár drobností a najednou manžel z ničeho nic přihodil na pás bonboniéru Merci – prý „Nechceš?“ Nečekal na odpověď a byla tam. V životě jsem ji jedla asi tak jednou, tak nevím, co ho to napadlo.
Tak jsem se pak doma musela smát, že jsme šli pro odměrku na kávu za deset korun a utratili jsme tři stovky. Dobrý, ne?