„Dobrý den, držím palce ať je líp, ale divím se, že jste si papriku nepůjčila od nějaké sousedky? Zdraví Věra z Kladna“
Tuto zprávu jsem dostala v reakci na můj článek, jak se mi nepovedl guláš, protože mi došla paprika. Je vidět, že to má pisatelka podobně jako já, ale tentokrát jsem to vzdala si něco půjčovat. A proč?
Když jsem se vrátila v pondělí od doktorky s tím, že musím brát antibiotika a nechodit ven, hned v zápětí ulehl i manžel. Nákup jsem měla slíbený až na úterý odpoledne, protože i děti mají své pracovní povinnosti, tak jsem si řekla, zkusím sousedku. Vím, že někdy chodí před barák kouřit a odpad měla za dveřmi. Navíc vím, že si chodí kupovat knedlík vedle do večerky, tak jsem zazvonila. Sousedka mi otevřela s mobilem u ucha, řekla jen jestli něco chci, do mobilu řekla zase moment a viděla jsem, že musím reagovat rychle. Zeptala jsem se, jestli ten knedlík, který kupuje vedle je jedlý, to mi potvrdila a na otázku, zda tam nepůjde dnes ani zítra, řekla, že asi ne.
Tím byla věc vyřízená. Ano, je to ta sousedka, které stále něco opravuji, od které mám klíče a když jsou na chalupě, tak hlídám a zalévám. No, asi neměla náladu, taky se to může stát, neměla jsem vztek, ale přiznám, že mi to bylo líto až se mi draly slzy do očí. Pak jsem zjistila, že mi chybí i paprika, tak to jistě milá pisatelka Věrka už pochopí, PROČ jsem si ji nešla půjčit od sousedky.
Nicméně odpoledne syn se snachou nakoupili a další den – co to slyším? Klepe sousedka. Šla jsem otevřít a ono jí to asi nedalo a přišla se zeptat, jestli ještě chci ten knedlík. Řekla jsem, že ne, protože mi ho koupil syn a ať promine, že vařím. Byla to pravda. Odpoledne zase ťuky ťuk – kdopak to je? Opět sousedka, že jde do supermarketu, že tam mají levnou Heru, jestli nechci koupit. Ještě se mne zeptala, jestli se na ni nezlobím. Neumím se hněvat a ani jsem nechtěla, tak jsem řekla, že ne a jestli by mi nepřikoupila ještě i čaj.
Ale dnes zase. Tak opatrně začala otázkou, jestli pro ni mohu něco udělat. Samozřejmě, říkám, prý jede na chalupu a potřebuje něco ode mne. Pochopitelně jsem souhlasila. Jinak si myslím, že ji to pak taky mrzelo, aspoň jako mne a protože ona mne potřebuje víc než já ji, tak už se taková situace určitě nebude příště opakovat.
Dnes jsme se tedy vydali s manželem do města, protože jsem musela na tu krev, ale řeknu vám, že stále ještě kašlu a tudíž těžce dýchám a i když jsme toho neušli moc, byla jsem ráda, že jsem doma.
Venku celou noc padal sníh, napadalo u nás cca 15 cm, tak jsem vám ještě vyfotila jak to u nás aktuálně vypadá.
Všem přeji krásný víkend! Vaše Ježurka