Včera jsem začala rekapitulovat naše Vánoce a nedá mi to, abych neukázala taky jenom malý zlomek toho, co se dělo na Štědrý večer u dcery. Z fotek je vidět, že jim bylo také dobře.
Vnoučátka Tom a Terezka, ale bez Peggy ani ránu
Dcera s Tomem a samozřejmě s Peggy
A ještě také s Terezkou a ?
Vnoučata u svátečně prostřeného stolu
a nakonec jejich stromeček a dárky
Další den, tedy na 1. svátek vánoční přijela dcera s dětmi už dopoledne, abychom si jako každý rok dali všichni k obědu krůtu, bramborové knedlíky a zelí. Letos jsem udělala červené i bílé a polévka – vývar s játrovou zavářkou a vlastními nudlemi neměla chybu.
Po příjezdu šla děvčata hned prostřít. Už se vařily jen knedlíky, vše bylo jinak připraveno.
Už je nalitá polévka. U tohoto stolu se fotí každý rok ještě z dob, kdy byly děti opravdu hodně malé.
Já ještě v zástěře kontroluji, zda je vše OK.
Tady se mi líbil manželův úsměv. Nevím už čemu se smál, ale když nebyl fit, tak mne to obzvláště potěšilo.
A už jsme se dali do jídla, fotil nás vnuk
a tak jsem je vyfotila spolu i u našeho stolu 
A kdopak to čeká pod stolem? Jasný, že?
Kdo si počká, ten se dočká.
Taky všechno má svůj konec a tak dcera, která miluje obírání kostí, tak si to na závěr krásně užívá.
A nezbylo nic jiného, než zapojit naši domácí myčku. Manžel jako vždy se chopil mytí
a vnučka
i dcera šly utírat. Je vidět, že měly výbornou náladu, protože pózovaly s nádobím na hlavách.
A tak nakonec Tom vyfotil to, co zbylo a já to dala vychladit na okno.
Po obědě jsme si chvíli všichni oddechli a pak přijel zbytek „Hujerovic“, syn s rodinou. Nastalo další rozdávání dárečků, ale aby to zase nebylo moc dlouhé, tak bude pokračování příště.
Jinak dnes ráno jsme koukali, kolik sněhu nám napadlo. Já mluvila „cizí řečí“, jak vtipně řekl nedávno manžel, když se mu následkem nachlazení změnil hlas. Já zatím jen smrkám, zakašlu jen občas, ale jsem připravená. Léky jsme raději dnes dokoupili. No, ale při cestě z nákupu se stal manželovi další malér, chudinka flákl sebou na zem, pod sněhem to klouzalo a nebylo to vidět. Štěstí, že jsou ještě ochotní lidé, hned se jeden pán a za ním jedna paní ptali, jestli nepotřebujeme pomoc. Já po pravdě řekla, že ho sama nezvednu, tak ochotně pomohli a pán ještě odvedl manžela na bezpečné místo a zeptal se, jestli ještě něco nepotřebujeme. Manžel naříkal na ruku, upadl na pravou stranu, o ruku se opřel, tak měl strach. Za chvíli konstatoval, že ho bolí i pravý bok a doma zjistil, že i rameno. No, naštěstí měl u sebe také andělíčka strážníčka, takže to vypadá, že si nic nezlomil, to by bylo horší.
Tak dávejte všichni pozor, abyste neupadli, přece jen to klouže a cestičky opravdu odhrabané nebyly. Inu, zase asi silničáře překvapil sníh, už ho určitě nečekali. Snad bude zítra líp. Jak snad? MUSÍ!