Dnes jsem se konečně dokopala k tomu, abych zadělala první těsto na perníčky. Zatím je v lednici, ale nevím, jestli se dnes ještě do něčeho pustím. Neměla jsem moc dobrý start ráno do pečení.
Řekla jsem si, že si nejdříve zadělám na buchty, ale když jsem si dala vzejít kvásek, nějak se mi nezdálo droždí. Taky že moc nevyšlo, tak jsem to vylila do záchodu a vytáhla sáček sušeného. Moc s tím nedělám, ale jiné doma nebylo, tak jsem to riskla. Pak jsem si na šlehač nasadila metly na šlehání místo na hnětení a moc jsem se divila, že to jde špatně. Ach jo, tak přišla na řadu vařečka. Buchty sice vykynuly, i když ne tak, jak jsem zvyklá a pak se zase nemohly upéct. Nějak mi blbne trouba, byly nahoře světlé a dole už tak akorát, ale jedlé to je, zkoušela jsem.
Doma jsem okna ož zvládla, ještě mám takové dodělávky a upéci pár druhů cukroví, ale jde to. To naše Lada je jiná čiperka. Inu, mládí, taky jsem zvládala líp a rychleji. Už má upečené 4 druhy a to zvládá ještě svoji práci i studium. Umí i krásně zdobit a má fantazii, no, posuďte sami.
To jsou vánoční sloni
a tady perníčky. Krásní, kluci i holky, je vidět, že si vyhrála.
A nakonec mám vyřídit vzkaz. Včera navečer jsem voalal Otavínce – Haničce, jak se cítí v té nemonici. Podle hlasu zněla líp, prý tedy zatím nic moc, horečky už nemá, ale je prý to ještě na dlouho. Moc se jí stýská po blogu a vás všech, pozdravy jsem vyřídila a také moc zdraví a¨vzpomíná. Snad prý bude do Vánoc doma. Tak budeme dál držet palečky a když budu vědět něco nového, tak se ozvu.
Krásný adventní čas přeje všem Ježurka.