Staré zvyky jsou dobré i špatné

Staré zvyky mohou být různé. Jak světové, tak národní nebo i soukromé. Nevím, jestli jsem se vyjádřila přesně, ale začnu-li světově, tak starým zvykem můžeme nazvat i to, jak reagujeme na různé dny v kalendáři. Na svátky, zvyklosti a tak. Staré zvyky se udržují myslím hlavně na Vánoce, aspoň já si je vždy každý rok porovnávám s těmi za mých dětských let a ty byly pro mne vždy moc krásné. Je pravda, že ani tyto celosvětové zvyky nejsou všude stejné. U nás stále preferujeme Ježíška, jeden čas nás neúspěšně předělávali na Dědu Mráze a naposledy na Santu. Ježíšek je stabilní.
Mezi staré národní zvyky bych zařadila třeba ten, o kterém jsem psala nedávno. To byly třeba ty naše hody na jižní Moravě, které se dodržují už hodně dlouho a vždy nás nadchnou, jsou krásné a akceptují je mladí i staří.
V neposlední řadě jsou staré zvyky nás všech. Každý máme něco zažité, zafixované a čím jsme starší, tím méně jsme ochotni něco na tom měnit. Uvedu příklad.
Tím, že se dříve pracovalo celý týden, já pamatuji ještě i některé pracovní soboty, tak se většina domácích prací a činností vykonávala o víkendu. Tam je třeba u mé maminky a mého manžela dodnes zakotvené to, že se musí v sobotu uklízet. Kdyby měli padnout, v sobotu se jde s vysavačem a hadrem na podlahu a uklízí se, ať jsme byli doma nebo ne. Já si myslím, že takhle ty staré zvyky zase nemusíme brát doslova a do smrti. Jsem toho názoru, že uklízím jednak, když mám na to chuť a náladu a pak také když mohu, nemám-li třeba zrovna zdravotní problémy. To se pochopitelně týká hlavně nás, seniorů, ti mladí to ještě tak hrotit nemusí.
Mnozí si třeba také myslí, že i manželství může přetrvávat ze zvyku. Nevím, jak a kdo, možná to tak někdo má nastavené a vyhovuje mu to, proto na tom nechce nic měnit, ale myslím, že bez lásky ani ten zvyk dlouho nevydrží. Dále můžeme bát jako zvyky i naše každodenní ritály. Každý máme své a máme je ve vyšším věku zažité. Neradi na nich něco měníme, pokud k tomu nejsme něčím nebo někým donuceni. Aspoň já si to myslím.
Horší je, když člověk bez ohledu na věk má zlozvyky, které nemusí být ani staré, ale časem se z nich staré mohou stát. A to už pak jde těžko něco napravovat. To už by bylo ale zase určitě jiné téma.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *