Babí léto se stále ještě toulá někde úplně jinde, než nám meteorologové slibovali, já nevím jak vy, ale já jsem celá rozlámaná, ospalá, řekla bych, že i trochu líná, ale snažím se.
Proto jsem si řekla, že si aspoň vyházím nějaké fotky a emaily do koše a přitom jsem narazila na fotečky naší kočkomilky, které se mi moc líbí a bylo by škoda vám je neukázat.
I kočka na ulicí běží za mou vnučkou
Za touto kočičkou chodila nejen Lada, ale marně. Hledali tam toho ztraceného koucourka babičky, která bydli vedle, protože tohle je evidentně jeho potomek. Ale Sheldon se nevrátil, škoda.
Očista je nutná i pro kočičky, toto je asi Florinka nebo Julinka, no to je fuk.
A toto je toulavá plachá kočička, která začala chodit za Ladou a dostala jméno Violetka. Chodí tam stále a má už své potomky. Fotka je ještě z léta a tady mi připadá, že se jako směje.
Spokojená Florinka v pračce, ale bez vyprání.
Na závěr mám zvířátka úplně jiná a ne moc oblíbená. Byli jsme dnes ráno nakupovat na druhém konci města než obvykle chodíme a když jsme chvíli čekali na lavičce na autobus, klidně tam žrali holubi. Měli tam evidentně kus šátečku, byl vidět ještě mák a vůbec jim nevadilo, že tam chodí lidi, jezdí auta. No jo, a to přitom naši představitelé psali v místních novinách, že se nemají holubi krmit, že jsou přemnoženi. Někteří stále neumí poslouchat.
Tak jsem si je vyblejskla aspoň mobilem
a tady jak se vzadu ti dva hádají o kus žvance.
Doufám, že v tom dneším smutném pošmourném dni jsem nejen sobě, ale i vám spravila náladu a budeme stále ještě doufat, že to sluníčko ještě letos uvidíme. Přeji všem hezký den a slunce aspoň v duši.