Včera přišla odpoledne na návštěvu dcera s dětmi. Jsem ráda, že navzdory množství povinností, které vnoučata mají, potvrdila, že přijdou, i když jsem je nenutila. Vždy mám radost, to je jasné a navíc přišla s nimi i naše milovaný operovaná jokršírka Peggy.
Chtěli jsme ji vidět, jestli se něco nezměnilo, jestli je to stále ona, manžel tomu moc nevěřil. Stehy po operaci má krásně zhojené, jen jí ještě nedorostla srst a kulhá. Nevíme, jestli se bojí na tu nožičku došlápnout nebo jí to bolí, ale snad se i to srovná. Jinak byla v pohodě a bylo vidět, že apetýt jí nechybí.
Přišli také všichni ochutnat ty moje škvarkové placky – a dobrý!
Ale je tady ještě něco, co mne dostalo. Už po našem výletu do Prahy jsem psala, jak chodí lidé v tomto období jinak oblékaní. Někomu je ještě teplo, někomu už zima. A co myslíte, že jsem uviděla po příchodu našich mladých?
Dcera měla takové lehčí sako, vnučka svetřík, a samozřejmě kalhoty a plné boty. A vnuk? Tričko s krátkým rukávem, kraťasy a sandály samozřejmě naboso. Jen jsem ho viděla, už jsem měla husí kůži. Na moji otázku, jestli mu není zima, vnučka odpověděla, že až napadne sníh, tak si vezme do těch sandálů teplé ponožky. No, to jsem se tedy zasmála, chechtala jsem se ještě večer v posteli. To je ale otužilec, jen doufám, že nebude nachlazený.
Pořád čekám, kdy se konečně objeví to opožděné avizované víkendové krásné počasí, ale ono nic. Už mlčím, vím, je podzim.