Sláva, nazdar výletu, výletu, výletu….. klidně jsme si to dnes mohli zazpívat.
Nedávno jsem psala o tom, jak nám nevyšel výlet kvůli manželovo indispozici, tak nám naši mladí nabídli, že nás dnes vezmou sebou do Prahy. Měli první zápas ČBL po prázdninách a museli jsme vyjet hned ráno před osmou hodinou.
U nás bylo sice ještě po ránu chladno, ale krásně svítilo sluníčko. Ale to netrvalo dlouho. Jen jsme přijeli do sousedního Mostu, už tam byla docela hustá mlha, která nás až na malé výjimky provázela až do Prahy. Ale tam už bylo také slunečno a v 9,00 hod. jsme již byli na Zličíně. Tam hrají naši kluci bowling, tak my hned nasedli na metro a ujížděli směrem do centra.
Nejdřív jsme jeli do „naší“ oblíbené Václavské cukrárny na Karlovo náměstí, abychom si dali kávu. Protože bylo dopoledne, na zákusek jsem moc chuť neměla, tak jsme si dali obložené chlebíčky. Ty tam mívají tako výtečné.
Tak jsem ho vyfotila raději 2 x, aby bylo vidět, jak je mu dobře.
Celkem zbytečně jsem se pak manžela zeptala, kam se dál vydáme. On měl jasno už dávno a v podstatě mu o nic jiného nešlo. Ano, kdo nás už trošku zná tak ví, že jsme frčeli opět do Vršovic, tam, kde bydlel jako kluk. Kolikrát my už jsme tam byli, kdykoliv při návštěvě Prahy, tak jsem nechápala. Proto jsem se zeptala manžela, proč tam pořád chce tak jezdit, že se tam přece za tu chvíli od poslední návštěvy zas tak moc nezměnilo? Odpověď byla stručná a jasná. „Já se tady cítím vždy tak šťastný a spokojený, je mi tak dobře, jako nikde.“ A zase jsem slyšela ty jeho výroky, jak se to změnilo tam, kde dříve lítal s klukama a kde všude byli Němci. Žil tam s rodinou pouhých 6 let! Od roku 1939 do osvobození r. 1945 a tak to v něm zanechalo hluboké vzpomínky.
Tady jsme vyšli z pasáže z cukrárny a chvíli čekali na tramvaj, tak se mi líbila ta kaplička a taky jak bylo všude v Praze nevídaně liduprázdno.
Na další přestupní stanici MHD jsem stačila vyfotit kostel na Náměstí Míru
Tohle je už fotka z Vršovic, tamější Husův sbor
a vzala jsem ho ještě jednou, protože manžel mi tvrdil, že prý je tam uvnitř i kostel, že tam kdysi byl. Tak fakt nevím.
Tak jsem potom podala návrh, že se pojedeme podívat na Pražský hrad. Neměli jsme sice moc času, ale aspoň na chvíli. Ale řeknu vám, že tolik lidí jsem tam snad ještě neviděla a že jsme tam byli už mockrát. Spousta autobusů, narvané tramvaje, lidí mraky.
Takové skupinky byly ve všech prostorách, nejen před hradem.
Zase jsem obdivovovala hradní stráž, takhle stát bych asi dlouho nevydržela.
Také jsem musela vyfotit manžela, aby bylo jasné, že jsme tam byli.
A při odchodu se chtěl ještě vyfotit se stráží
Opět mne fascinovat nádherný Chrám sv. Víta
tak jsem ho vzala ještě z druhé strany.
Pak jsme se vydali na oběd. Jeli jsme na náměstí Jiřího z Poděbrad, kam v Praze chodíme vždy na oběd a býváme spokojeni.
Opět spokojený manžel. Dali jsme si opečené brambory a smaženou kuřecí kapsu, plněnou špenátem a balkánským sýrem. Bylo to opravdu chutné. Protože vždy manželovi přidávám ze své porce, byl najezený až domů.
A už jsme se pak vydali zpět na Zličín, kam jsme přijeli po jedné hodině, kluci ještě hráli, tak jsme šli obejít pár obchodů tam na Zličíně, protože manžel si chtěl koupit bundu. Byli jsme nakonec i tam úspěšní, ale už jsme toho měli jako buchet. Pak už jsme jen počkali na mladé, až se sbalí a frčeli jsme i se sluníčkem domů.
Ještě jsem nakonec vyfotila, jak to vypadalo cca ve 14,30 hod. na Zličíně. I když venku bylo krásně, tady tak prázdno nebylo.
Jídlo tam jde docela na odbyt
a tady je vidět, že se tam dobře bavily i děti.
Výlet tedy skončil, my byli moc spokojeni a určitě to nebyl výlet poslední. Všem přeji taky krásné výlety!