Na jednu stranu dobře, protože aspoň vím, že o mne má někdo zájem anebo mne potřebuje. A kdože to je?
Sousedka byla celé prázdniny na chaloupce, vrátila se před týdnem a hned hlásila, že bude potřebovat mé služby. Tedy co se týče šití. A hned dnes mi už dala kopec práce, ještě mám štěstí, že na to nespěchá. Ale tím si nestěžuji, my si navzájem vypomůžeme rády.
To jsou dvoje velké záclony
a tady mám připravené na polštářky a pro maminku opravy.
Takže musím ušít dva povlaky na polštářky na ty její z paměťové pěny a co ale nemám vůbec ráda, zkrátit dvoje záclony a ještě je srovnat do záhybů a zašít, aby to při věšení nemusela skládat. Už se mi to u ní jednou úspěšně povedlo.
Taky jsem si přivezla od maminky nějaké maličkosti na opravy, tak se nudit nebudu.
Ale zájem díky internetu se dostavil i z jiného konce. Jak jsem psala o tom, jak vzpomínám na moravské hody, tak si představte, že si mne našli představitelé přímo té obce, o které jsem psala a byla jsem požádána o souhlas k uveřejnění v jejich čtvrtletním zpravodaji, a to včetně mých starých fotek z hodů z roku 1957, kde jsem jako hlavní stárka vyfocená. Škoda, že se nedozvím, jestli si na mne někdo vzpomene, kolik spolužaček, potažmo spolužáků. Taky jsem tam mohla napsat aspoň moji emailovou adresu, kdyby se přece jen někdo ozval. Mám slíbené, že mi bude jeden výtisk zaslán, tak ten budu určitě s radostí uchovávat jako oko v hlavě.
Jinak u televize stále nezahálím a pletu a pletu a pletu pořád ještě ze zbytků. Co, to už určitě stálí čtenáři tuší, ale pro ty, kteří ne, tak se předvedu.
No a tohle mi leží u televize vedle křesla, abych náhodou nezapomněla.
Od pondělka už má být větší ochlazení, tak se určitě budou teplejší ponožky hodit. Přeji všem krásné podzimní dny, nebo ještě „babí léto“? Uvidíme.