Ano, je to tak. Chválím toho, kdo to všechno vymyslel, myslím, že se tím ten svět nějak zmenšil a lze více komunikovat a také rychleji. Během včera a dnes jsem měla díky internetu velkou radost.
Večer jsem se šla ještě na něco kouknout na PC a jak jsem jej zapnula, tak mi začal vyzvánět Skype. Volala mne snacha s vnučkou, která je v Londýně. Mluvily spolu a když viděly, že jsem se připojila, zavolaly. Měla jsem velikou radost, viděla jsem se i s vnučkou z ciziny, pokecaly jsme si všechny tři, dokonce přišel pozdravit i manžel. Je to ale príma vynález!
Dnes dopoledne vařím a volá mi snacha na mobil, abych si pustila počítač, že v Hong Kongu právě hrají naši kluci a jsou na kameře. Najela jsem si na Youtube kde byli a držela palečky, fandila, i slzička ukápla. Až z druhého konce světa jsem viděla vnuka, jak tam bowlí. Kluci jsou v týmu vždy čtyři a ti naši měli štěstí, že byli na drahách, kde byli vedle reprezentanti hlavně z Číny, také Japonska a Izraele. Tak jsem dokonce viděla, jak se klukům, i Lukymu povedly strike (pro ty neznalé je to hod, kterým shodí naráz všechny kuželky). Tím skončilo jejich hraní na tomto turnaji a z 38 družstev, které tam byly se umístili na 15. místě a jsou šestí v Evropě. Myslím, že to není špatný výsledek, i když vím, že mohl být lepší. Jak jsem slyšela, tak většina tam má střevní potíže, proto to asi taky bylo.
Jak jsem tak seděla před tím počítačem, tak jsem vzala aspoň mobil a zkoušela jsem vnuka vyfotit. Fotka nic moc, ale pro mne určitě cenná.
Měl číslo 25 a na tabuli svítilo i jméno. To je krásná památka, ne?
Taky jsem se s tím párkrát spojila přes FB, aspoň pár pozdravů jsme si mohli vyměnit. Super!
Ještě mi to nedá a připojím další radost. Dnes jela vnučka Terka do Prahy něco vyřídit na fakultu a cestou v autobusu prý usnula a až venku zjistila, že asi někde ztratila své krásné pouzdro na mobil. Nebylo zrovna levné a tak jí to nedalo a psala sms zprávu na dopravce, pouzdro popsala, jestli se nenašlo.
Ještě dopoledne to stihla zpátky a jaké bylo její překvapení, když jela s tím samým autobusem i s řidičem jako tam a pouzdro se našlo. To je taky kousek štěstí při té smůle. Radost jsem měla i já.
Přeji vám všem také hodně radosti a mějte se krásně!