Bylo to narychlo. V pondělí večer mne volala maminka, že bych mohla ve středu ráno přijet, abych jí pomohla zase něco udělat u ní doma. Je to teď složité, bratr předělává záchod i koupelnu, proto jsou tam bojové podmínky a my se sestrou tam nemůžeme pobývat déle. Já tedy jen na otočku a sestra z Brna by to bohužel na otočku nedala.
Maminka potřebovala ještě něco nakoupit v lékárně a drogerii, bylo pondělí večer, já se musela domluvit s dcerou, každá už jsme měly naplánované další aktivity. No, nedalo se nic dělat, musely jsme to obě „překopat“, já v úterý ráno nakoupila požadované, že tedy ve středu ráno pojedeme. To byla totiž jistota, že určitě nepřijde instalatér, to pak neteče ani voda.
Manžel řekl, že se o sebe na oběd postará, ale horší to bylo s námi. Tedy se mnou a dcerou. Mamince obědy vozí, my jsme obě říkaly, že bychom se jednou bez oběda minuly, ale znám svoji maminku. TA BY TO NIKDY NEPŘIPUSTILA. Určitě by neměla ona hlad, jen aby nám mohla dát svůj oběd. Tak to jsme nechtěly, proto jsem musela vymýšlet a improvizovat.
Původně jsem chtěla vzít knedlík, že si ho s dcerou uděláme s vajíčkem, ale pak jsem si uvědomila, že maminka vejce ani nemá a vozit syrové jsem se bála, tak jsem vzala brambory a zbytky, co byly v lednici. Dva kousky masa z neděle, které jsem pekla na šlehačce se sýrem a z úterka dva kapustové karbanátky. Mimochodem jsem našla nový recept a byly skvělé. Jinak už je nedělám. Jo a ještě půlku salátové okurky. Když oběd, tak komplet. No, nemělo to pak chybu, pochutnaly jsme si s dcerou obě, ještě se maminka rozdělila s dcerou o polévku.
My jsme se vydaly za maminkou hned zrána, přijely jsme tam krátce po deváté hodině, maminka trvala na kávě, ale napřed jsem šoupla prádlo do pračky, protože maminka zatím svlékla postel, abychom prý toho neměly moc. No jo, to je celá naše maminka, pak naříkala, jak jí to vůbec nešlo. No pak dcera povlékla, vyluxovala, já jsem zatím vyžehlila její staré prádlo. Protože téměř nevidí už i na to druhé oko, tak si jen složí to nežehlené a zbytek nechává na nás. Takže to, co jsme vypraly, to je zase napříště. Hlavním úkolem bylo umýt mamince hlavu, natočit ji a pak také trošku ošetřit zase nohy. Poučena ze situace před měsícem jsem byla tedy hodně opatrná a nepouštěla se do něčeho, co neumím. Ale trošku jsem přece jen pomohla.
Také po obědě jsme si daly všechny tři kafíčko, ke kterému jsem přivezla zbytky mého pečiva z mrazáku. Maminka tak prvně ochutnala muffin a pochválila ho.
Udělaly jsme s dcerou to, co bylo nutné, co maminka nejvíce potřebovala a zase po druhé hodině odpolední jsme jely domů. Maminčiny společnice nás přivítaly, ale ta nejmenší a nejmladší Mia, ta je plachá, nenechala se ani pohladit, neposeděla, jen nás viděla, tak prchla. Majda a Mourina alias Miluška, to bylo něco jiného.
Majda se pořád kolem mne lísala, dokud jsem jí něco nenabídla, tak se nezastavila.
A Mourinka se pak uvelebila švagrové v květináči na schodech na půdu a spala tam celou dobu až do našeho odjezdu.
Tak a to je o mém výletě vše, doufám, že bráška stihne tu přestavbu koupely do další návštěvy k mamince, to by tam mohla už i sestra na přespání.
PS: Mám další fotky vnoučat ze světa, tak až je stáhnu a upravím, tak některé přidám. Děkuji vám všem za návštěvy a krásné komentáře. Vaše Ježurka