Když jsem se dnes tak zamyslela, tak si říkám, jestli by také neměl existovat Den babiček, třeba i dědečků, ale babiček určitě. Existuje Den matek, Den otců a jiné, kterých je nepočítaně, jako třeba knihy, učitelů atd., ale co takhle DEN BABIČEK? To by bylo krásné! Nemíním to tak, že by vnoučata nosila babičkám na tento den dárky, ale vzpomenout si a přijít jim třeba dát pusu. Především tam, kde to stoprocentně funguje.
Určitě většina z nás, babiček, hlídala nebo hlídá vnoučátka. A také s láskou a rády. Já osobně na to moc ráda vzpomínám, vlastně by se dalo říci, že z toho žiji. Máme ta vnoučata rádi i dospělá nebo i v tom jejich „telecím“ věku, ale když byla malými dětmi, které jsme hlídali a chodili pro ně do školky, vařili s nimi, povídali si pohádky. Myslím, že to obohatilo život nejen těm vnoučatům, ale taky nám.
Tak právě proto si myslím, že by si to babičky jako takové zasloužily. Ono v dnešní době, jak to kolikrát vidíme kolem sebe, mladí někdy tak trochu využívají seniorů a berou vše jako samozřejmost.
Toto téma mne napadlo právě dnes, také v souvislosti s tím, že zítra už je zase konec školního roku a začne doba prázdnin. Já vím, že rodiče s dětmi jezdí o prázdninách na dovolenou, ale co po zbytek času? Zapřáhnou se babičky i dědečkové, protože nemůžeme malé děti nechat doma samotné.
Já sama, i když jsem měla maminku hodně daleko od našeho domova, pravidelně na prázdniny tam děti jezdívaly a moc rády. Nebudu nikdy rodičům dost vděčná za to, že tam mohly u nich moje děti být, leckdy i měsíc. Maminka s tatínkem pracovali na směny, ale všechno stihli. Střídali se, dětem uvařili, dohlédli na ně a mívali tam leckdy i tři najednou. Moje dvě a sestry staršího syna. Děti si dobře rozuměly, našly si tam kamarády a taky vzpomínají moc rády.
Já osobně se přimlouvám, aby slavit DEN BABIČEK napadlo někoho tam nahoře, aby se jim dostalo také zadostiučinění, i když to děláme všechny rády a s láskou. Co vy na to?