Včera jsem tady popisovala náš nedělní výlet. Hlavní událostí ovšem měl být koncert sboru SMOG. U vchodu studentky nabízely program a vstupné bylo dobrovolné.
Takový byl program, snad to přečtete.
A teď se projdeme trošku po tom malém, ale krásném kostelíku.
Nádherný strop
Boční oltářík
Varhany
Hlavní oltář
My seděli s manželem hned vpředu
Dcera se ukázala tak, aby bylo hned vidět, že je v kostele.
A teď už pár fotek sboru a k tomu si neodpustím několik poznámek.
Na této první fotce hned druhý zprava je můj vnuk Tom. Co nám dalo práce, než jsme ho vyfotili, schválně se nám stále schovával na vyšší kamarády.
No a tady na druhé straně v druhé řadě ta sympatická slečna v brýlích je jeho dívka.
Musela jsem si též vyfotit toho sympatického studenta, který hrál na klávesy jako virtuos. Opravdu, hrál všechny skladby zpaměti a to chodí teprve do tercie. Ale hraje prý v kapele v hudebce a je vidět, že umí. Moc milý a moc šikovný. Hned se mi zalíbil. Dřív s nimi zpíval, ale když odešel klávesák, šel do toho a udělal moc dobře.
A ještě vám představím jednoho studenta, který stojí vpravo v tom motýlku. Je to Tomův spolužák od 1. třídy a jako malý vypadal úplně jinak. On také napsal jednu skladbu, kterou tam zpívali, je to ta čtvrtá, doprovázel někdy na zobcovou, zobcovou basovou nebo příčnou flétnu a měl s jednou studentkou průvodní slovo. Když jsem se od dcery dozvěděla, co všechno stíhá, tak jsem se musela zeptat, jestli taky někdy spí. Ode mne má velkou pochvalu.
A taky to mělo všechno jednu smutnou událost. Když konferenciéři uváděli poslední sadu písní, paní sbormistryně naštěstí zavčas zjistila a zachytila jednu členku sboru, která stála až vzadu, jak se kácela k zemi. Už na jednom z posledních koncertů měla problém jiná dívka. Byla bílá jak stěna a zbytek zpívání jen seděla vzadu na schodě. Dostala napít a snad bylo pak dobře. Když zpěváčci vycházeli z kostela, vedli další dívku. Tak jsme si s dcerou říkaly, jestli třeba nejedly a nepily od těch desíti hodin, co měli sraz, tak že se ani nedivíme.
Vše nakonce ale dobře skončilo. Také jsme se včetně sboru občas všichni pobavili tím, že tam nahoře na stropě u okna měli pomoc v podobně ptačího zpěvu. Asi dveřmi se tam dostali ptáčci zpěváčci, mysleli, že vyletí oknem, ale bohužel, bylo zavřeno, tam to nejde. Jen si říkám, že snad pak měli kudy vyletět ven, aby tam nezahynuli hladem a žízní.
Jen mne mrzí, že vám tady nemohu zprostředkovat i trošku toho krásného zpěvu, ale určitě mi věříte, že to bylo moc krásné. Vždyť sbor zpívá každý rok na Vánoce i na Staromáku v Praze. Zpívají všichni nejen dobře, ale také moc rádi a je to na nich vidět. Příkladem obětavosti a lásky je přímo i paní sbormistryně. Před ní také smekám.
To by snad pro dnešek stačilo, přeji všem krásný den!