Dnes mám volno. Celý den. Žádné nakupování, žádné vaření, jen cesta tramvají a autobusem, procházka, oběd v restauraci a pak zpět domů.
Vyjeli jsme hned ráno v 8,00 hod. napřed autobusem, pak tramvají, vše MHD. Celoročně bývají v Mostě vždy v úterý trhy. Bývá tam opravdu téměř všechno, nejvíce asi oblečení všeho druhu, ale i třeba věci do kuchyně, drogerie, přírodní čajové směsi, hračky, zelenina, ovoce, uzenina i grilovaná kuřata, to vše většinou od farmářů, no prostě směsice, určitě si každý vybere. Zase jsem si víc prohlížela halenky, měli tam zase takové, které jsem ještě neviděla a určitě nemám, ale odolala jsem, i když manžel mi nabízel, ať si něco vyberu. Copak jsem manekýna? Mám toho plnou skříň! Řekla jsem si NE, i když mne to stálo dost úsilí.
Aspoň jeden snímek jsem tam pořídila, ale těch stánků tam bylo odhadem určitě nejméně stovka.
Pak jsme zašli do obchodního domu Central, kde jsme si sedli na kávu. Mezitím mi přišla zpráva od dcery, jestli tam mají zabíjačkové koření, abych jí ho koupila.
Všechny tyto fotky jsou z kavárny, to jste jistě poznali. I manžel už měl na kávičku chuť a takovou velkou kávu jsme dostali. Ze všech druhů jsme si zase dali tu naši. Tedy turka.
Protože jsme dostali tu zprávu od dcery a manžel si vzpomněl, že na trhu zahlédl stánek s kořením, po krátkém odpočinku a po kávě jsme to absolvovali tedy ještě jednou. Zákon schválnosti fungoval výborně, stánek jsme našli až na samém konci z našeho pohledu.
A šli jsme tedy pak zpět do Centrálu, kde jsme si chtěli koupit boty. Já prošla tři obchody, ale nic. Buďto na vysokém podpatku, nebo placaté a to mi ani jedno nevyhovuje. Tak nic. Zkusím to jinde. Byla jsem ale ráda, že si konečně jednou vybral můj manžel. Nosil buďto polobotky nebo pantofle, tak bylo třeba něco mezi tím. Byla jsem ráda, že jsem ho přesvědčila.
No a už jsme pak šli jenom na tramvaj, abychom se po cestě dnes výjimečně zastavili na oběd zase v renovované restauraci, kam občas rádi zajdeme a kde vaří normální česká jídla. Autobus nám staví přímo u této restaurace, což nám vyhovovalo.
Je to historická budova, kterou chce MÚ provozovat a dlouho se hledal nový nájemce, až to klaplo. Šli jsme se tam tedy najíst, taky proto, abychom prozkoumali, jak to tam chodí a chutná.
Napřed jsem si vyfotila interiér
ještě z druhé strany. Tady se nekouří.
pak jídelní lístek
pak manžela, jak kouká na tu úžasnou porci
a nakonec detail toho, co bylo opravdu výborné, jako od maminky, ale opravdu se nedalo celé sníst.
Pak už jsme se jen vykouleli přímo před restauraci a právě nám jel autobus, který nám staví také až u baráku. Byli jsme tak najezení, a dobře, že jsme sotva vyfuněli do těch schodů. Tohle by se opravdu nedalo absolvovat často, věřte mi. To bychom se za chvíli kouleli, i když jsme nedojedli.
Jen nakonec. Jídlo se jmenuje staročeská bašta, byla tam dvě kolečka kynutých knedlíků, jeden houskový, dva bramborové a ještě dva malé bramboráčky. K tomu bílé a červené zelí a vepřové a uzené maso. To vše za 89 Kč. No, nedejte si to, že?