Já jsem opravdu už sama na sebe naštvaná. V poslední dobou se mi nějak nic nedaří, na co sáhnu, to je špatně.
Nedávno jsem psala o mé blbosti s podomním prodejcem energií.
Chtěla jsem nově uzavřené smlouvy ihned stornovat, ale původně jsem napsala na webovou adresu, o které jsme se bavili, až později po jejich odpovědi jsem se pořádně koukla na smlouvu a zjistila opravdového nového dodavatele. Ještě jsem stihla do 14 dnů provést storno na správné adrese, přesto mi tento týden přišly dopisy, že mi firma gratuluje, že jsem udělala dobře a takovéto bla bla bla. Bylo mi z toho nevolno, že asi už na moji stížnost reagovat nebudou a byla smířena se vším. To ovšem nic neměnilo na tom, že manžel stále frflal a nadával, že to nepodepsal on a je to tudíž neplatné.
Včera mi přišel další dopis, abych na ten jejich „uvítací“ nereagovala, že potvrzují ukončení té jejich smlouvy, ale zatím jen na plyn. Tak jsem tam psala dnes znovu, že ještě musí zrušit elektřinu a zase budu čekat. No, řekněte, mám to zapotřebí? Už jsem se ale opravdu zabejčila a ne a ne, nikomu neotvírám, posílám manžela, i kdyby zrovna seděl bůhví kde. Tak mi držte palečky.
Před pár dny jsem psala o zajímavých skvrnách na mém novém ubruse a dnes jsem dala na vaše rady, že to může být výrobní vada, našla jsem účtenku a vydala se ubrus reklamovat. Paní prodavačka sice nechápavě koukala a moc nevěřila, že jsem ubrus něčím nepokecala, ale přesvědčila jsem ji a tak mi sice nic nezaručila, ale slíbila, že jakmile se dostaví zástupce výrobce, že mi zavolá, jak to dopadlo. Informovala jsem ji, že by mi stačila rada, jak se těch skvrn zbavit. Tak uvidíme, první krok je hotov.
Do města jsem dnes jela sama, manžela bolela strašně zase kolena, tak jsem si řekla, že toho využiji, když jsem sama a tajně koupím manželovi pyžamo, protože nedávno jedno vyhodil. On už si nechce na sebe nic kupovat, prý to nestojí zato, že s tím, co má už dožije, tak jsem si myslela, jak na něj vyzraji. Prodavačka mi ukazovala pyžamo, které se mi zdálo moc teplé, s krátkými kalhotami jsem nechtěla, těch má dost a normální s dlouhými nohavicemi a rukávy mi nabídla malé číslo. Pak hledala, až našla větší, ovšem ouha – nevyndala ho z obalu, já byla v pohodě a až doma jsem zjistila, že mám opět pyžamo s krátkými kalhoty a krátkým rukávem. Ach jo, to jsem to zase „zvojtila“! Honem jsem pyžamo schovala a teď zase přemýšlím, jak se sama hned v pondělí zase vydat do města, abych to vyměnila a pak nenápadně nastrčila manželovi do skříně. To by nestálo zase za ty řeči, „že už mi to říkal kolikrát, že mu už nic kupovat nemám, že nic nepotřebuje.“
Už mi v té tajné skrýši leží od zimy šála, kvůli které se opravdu naštval, tak jen doufám, že mu někdy bude dobrá.
Jsem nepoučitelná? Ano, já vím, ale slibuji před vámi všemi, že se sebou budu něco dělat, opravdu. Snad se mi povede tyto mé „přehmaty“ uvést do pořádku. To bych byla vážně moc ráda.
Přeji krásný víkend a držte mi palečky!