Už včera jsem ve svém článku naznačila, že jsme se měli sejít s dětmi u nás ve městě. Měli jsme sraz v jedné restauraci v 11,30 hod., že tam posedíme u oběda, u jednoho zamluveného kulatého stolu o něco dříve, než bychom měli.
Sešli jsme se tedy všichni v plném počtu devíti osob a děti s vnoučaty mi s předstihnem popřáli k mým naozeninám. Všimněte si, že úmyslně neříkám nic o oslavování, v mém případě už opravdu není co slavit.
Už dopředu jsem hlásila, pokud by mi chtěli něco dát, tak že mi odchází moje fialky, jinak nic nechci. To byla nádhera! Všichni muži – syn i vnukové mi nesli každý jednu filaku. Moc krásné jsou, každá má jinou barvu. Dcera a snacha mi koupily každá parfém, mimochodem oba nádherně voní, vnučky měly také každá něco v ruce. Také jsem dostala i krásný nástěnný kalendář, ale vůbec nevadí, že pozdě, ale jsou tam opravdu nádherné obrázky a u nich krásná moudra, která mám moc ráda. Příležitostně jednotlivé měsíce představím. Samozřejmě nechyběl ježek, kterého také ještě nemám.
Tak tady jsou ty dárečky od „děvčat“
Opravdu od každého něco a vpředu je nový přírůstek do sbírky s krásným čumáčkem
nádherné fialky od „mých“ chlapů
a tady na dvou fotkách jsem zobrazila kytku, kterou mi daroval manžel.
Jak jsem si přečetla na cedulce, tak se jmenuje SPATHIPHYLLUM, je opravdu nádherná, kvete, vydrží a ještě k tomu prý čistí vzduch. Poradila nám ji naše oblíbená prodavačka v květince, kam chodíme už dlouho a ona nás zná. Moc se mi líbí a dostala čestné místo v obýváku. Umístila jsem ji dle pokynů, které byly na cedulce v květináči, tak soufám, že mi bude dělat dlouho radost.
Ještě se ale vrátím k tomu našemu včerejšímu posezení. Hned po příchodu jsem dala dceři, která seděla naproti nám, do ruky fo’ták, aby vyfotila mne s manželem.
No jak jinak, zase mám pusu jako půlměsíc. Já to snad ani jinak neumím.
Dcera pak pokračovala, když už měla ten foťák v ruce a vyfotila syna se snachou, moc se mi tam líbí oba dva
dceru s vnukem zase fotil někdo jiný,
ale dcera fotila ještě i vnuka Lukyho, který se moc fotit nechtěl
a to nejlepší nakonec. Moje dvě milé krásné vnučky.
Dali jsme si k obědu každý na co měl chuť, něco na zapití a dál by se tam hned nic nevešlo, bohužel. Tak manžel zaplatil a odešli jsme, protože při tom návalu ve městě byla restaurace plná k prasknutí. Dcera s dětmi nás pak hodila domů, ale tam jsme si dali jen kávu. Opravdu jsme se dost najedli.
Bylo to sice pohodlné, ale nemohu si pomoci, já mám raději posezení u nás doma, můžeme jíst po chvilkách nač je chuť, můžeme si déle a lépe popovídat, no bylo to pro mne tentokrát sice bez práce, ale budu-li fit, tak příště zase u nás, ano?