Jsem ještě malé kotě a dostala jsem nedávno jméno Mia. Bydlela jsem s jedním psím kamarádem venku v jeho boudě, nebylo to nic moc. Ale až do té doby, než si mne všimla moje nynější panička. Vzala si mne k nim domů, prý budu jako dárek pro jejího manžela k výročí jejich svatby. No, páníček moc nadšený nebyl, zato já ano. Panička si mne hýčkala hned od začátku, nosila mne v náručí a seznamovala s mým novým domovem.
Kromě paní a pána zde bydlí i jedna babička, ale k ní vede pár schodů nahoru. Mám tady taky spoustu kamarádů. Je tu kočka Majda a Mourina a dva velcí psi. Majda mne hned přibrala do party, ale Mourina mne moc nemusí. Ne, neubližuje mi, ale kde jsem já, nemusí být ona. Tak vždy přede mnou prchne.
Na druhou stranu se jí ani nedivím. Jsem pěkný větroplach, brzy jsem zjistila, jak velký je dům, kde co mají k snědku a chodila jsem i nahoru k babičce. Dolů po schodech jsem ze začátku neuměla, tak mne museli nosit, ale to jsem se brzy naučila a už tu všude lítám jako čert, ale u babičky si musím dávat pozor, protože skoro nevidí a tak by mne mohla šlápnout. Proto mne raději posílají dolů.
Zatím moc nechodím ven, doma se mi líbí, ale panička mne vždy na chvíli vezme na zahradu a je tam se mnou, abych se nebála. Včera, když jsme šly spolu zase trošku na sluníčko, tak přišla Mourina k nám a přímo přede mnou se začala doslova vytahovat, protože měla v zubech myšku. Významně se na mne koukala, myškou si házela ze strany na stranu a čekala, co já na to. Co myslíte? Dveře do bytu byly pootevřené, tak jsem tam vběhla a za chviličku jsem přišla Mourině ukázat taky svoji myšku. Co na tom, že nebyla živá, že to byla jen moje hračka, říkala jsem si, že to třeba nepozná.
Panička se tomu smála a já nevím proč. Já jim všem ještě ukáži, že se naučím víc, než ty moje dvě spolubydlící.
Mourina i Majda chodí k babičce do bytu oknem, což já ještě neumím, ale určitě tak zlobit babičku nebudu, jak ty dvě. Mourina by se jen pořád cpala, už je taky pěkně tlustá, proto jí také někdy panička říká KOULE. A Majda se zase chce stále jen mazlit, bez pohlazení nechce ven. Musím dodat, že chodí ven tudy, kudy dovnitř, tedy oknem.
Majda se s Mourinou u babičky stále honí, poňoukají se a někdy jdou babičce pěkně na nervy. Občas něco shodí a pak rychle mizí. Copak o to, mně se už taky párkrát povedlo zamotat se babičce do kytičky, která už párkrát spadla z květinového stolku na zem. To byl pak binec!
Tak si tady žijeme všechny tři zatím dobře. Ale teď si tak říkám, jestli je to náhoda, nebo je to schválně, všechny máme jméno na M. A proč já jsem Mia? Protože prý po příchodu k mým dnešním pánům jsem mňoukala tak, že to znělo jako miau. Z toho vzniklo moje jméno.
Kočičkám zdar a moje oblíbené MŇAUVAJS!