Už jsem tady několikrát psala, že vnučka Lada, miluje kočičky. Zase mne zásobila krásnými soubory fotek. Fotí je opravdu všude, ve všech možných i nemožných polohách, jako třeba :
Toto je Florián, kterému teď říká Florislav
prý jako ležící a spíci. To si hoví u nich doma, tuším v obýváku.
Tahle kočička se jmenuje Julinka a taky je jí evidentně doma dobře.
Je zdokumentováno, že kočičkám je dobře i vedle v domě u babičky, kde Florián spinká docela i s nějakým vycpaným kamarádem.
U babičky žije tento kocourek Sheldon, který vypadá jako malý medvídek.
Tady mu babička (maminka mé snachy) dává něco určitě dobrého. Je tak soustředěný, že?
Zajímavá je i tato poslední fotka. Vnučka prostě fotí všude. Když byli v neděli na návštěvě, kde měli kočičku, pohotově si ji taky vyfotila. A není to kočka ledajaká. Je prý to vzácné plemeno kočky domácí – TURECKÁ VAN, dlouhosrstá. A tak si ji zvěčnila i s tatínkem.
No a na závěr jeden kočičí příběh, který mi dnes vyprávěla sousedka, která má taky kočku. To, co prý ji včera provedla, ještě nikdy neudělala, prý s ní sousedka celý cen nemluvila. Kočička se totiž ráda podívá i k nám, tak hned dostala vyhubováno ještě za ten včerejší kousek.
Sousedka měla prý udělané plátky masa na sporáku na pánvičce, přikryté poklicí. Sama se dala v obýváku do žehlení, prkno prý má tak, že je zády ke kuchyni a vtom slyšela cvaknout pokličku. Kočka si ji čumáčkem nazvedla, rafla jeden kousek masa a zdrhla sousedce vedle do pokoje pod postel, ale maso nedala. Hladová prý nebyla ani náhodou, ale asi i kočky mají občas nezvladatelné chutě.
Krásný den přeji všem. U nás je tedy ošklivě, ráno byla mlha jako hrom, pak se dalo do deště. Tak nevím, nevím, ale takhle zima opravdu nevypadá.