Přiznávám, že se nestydím říci, že jsem přímo čuměla. Už jsem tady psala, že jsem zkracovala sousedce nové kalhoty. Koupila si takové šikovné, zateplené a já si řekla, že přesně takové by se mi také hodily.
Proto jsem se dnes vydala do prodejny, kde si je koupila s jasným úmyslem. Tedy až jsem je donesla domů, tak si říkám, jestli nebyly trochu jiné, protože ona měla nějaké kratší. Je menší než já a vůbec nepotřebovaly zkrátit, jen ty druhé. A já je mám dlouhé, ale co, zateplené jsou, o nějaké zkrácení jako práci mi nejde, tak si je nechám.
Ale kvůli tomu zde nepíši. Potkala jsem ve městě jednu sousedku z jiného vchodu našeho domu. Jsme vrstevnice, tak jsme chvíli pokecaly, že jsme se dlouho neviděly.
Ona se mne zeptala: „Neupadla jsi? Ne? Tak to je dobře.“
A začala povídat, jak ona upadla krátce před Vánocemi a zlomila si obratel. Napřed byla u nás v okresní nemocnici, tam jí provedli veškerá vyšetření, jako RTG a CT a pak ji poslali do naší krajské nemocnice v Ústí, že jsou tam šikovní. Byla tam celkem tři dny a dva dny po operaci ji pustili domů. Chodí jako JURA, nic ji nebolí, kdybych ji neznala tak dobře, tak bych nevěřila. Prý ji tam něco „zasádrovali“, ona hned druhý den po operaci mohla chodit a nic ji nebolelo, tak řekla, že chce domů, že nohy má dobrý a šla.
Pravda je, že to zdravotnictví jde dopředu mílovými kroky, ještě nedávno by to určitě nebylo tak jednoduché. A za to jsem moc ráda. Jsem zase o zkušenost bohatší, ale stejně budu dávat pozor, abych neupadla. I dnes ráno to místy pěkně klouzalo.
Proto dávejte pozor, i když ta „oprava“ není už tak náročná!