Když jsem si přečetla komentáře k mému předchozímu článku, byla jsem opravdu moc dojatá a šťastná! Ano, šťastná, že jsem poznala takové báječné lidičky, které mně i manželovi přejí jen vše krásné a drží palečky. To mne opravdu moc potěšilo.
Jen chci říct, že se fakt snažím, ale neležím. To prostě nejde, musím měnit polohy, tedy trošku chodit, trošku sedět, trošku ležet. Co vůbec nevydržím, je stát, jde to sice pomalu, ale jistě a je mi o kousíček líp. Léky beru, střídám je, ale nepřeháním to.
Ležet nelze také proto, že i když nejsme zrovna v nejlepší kondici, jíst zatím můžeme, tak musím taky něco uvařit. Není to ale opravdu nic složitého, abych se nemusela moc trápit.
Manžel má dost rád uzená kuřecí stehna. Já je zas tak moc nemusím, ale je to rychlé a jedlé taky. Většinou k nim dělám brambory na nějaký způsob a dnes jsem měla premiéru. Přestavte si, lidičky, že já jsem ještě v životě, jak jsem stará, nejedla špenát s bramborem. Opravdu. Dnes jsem k těm stehnům udělala špenát s bramborem a bylo to skvělé! Bylo to rychlé a byla změna. Já se jen divím, proč jsem se k tomu vždy stavěla tak negativně. Tedy doporučuji vřele všem, kteří na tom jsou podobně jako jsem byla já.
Jo a taky jsem šla chvíli na pokec. Přepadla mne totiž za schodech sousedka z prvního patra, ke které občas zajdu na kus řeči. Je starší, je vdova a ráda prý se se mnou zasměje. Už jsem u ní opravdu dlouho nebyla, tak jsem tam dnes zašla. Byla ráda, že prý jsem ji přivedla na jiné myšlenky a já jí slíbila, že se polepším a určitě přijdu zase brzy, dřív než dosud.
A mám slíbené od manžela, že ve čtvrtek nevařím. Vůbec nic. Půjdeme prý na oběd do restaurace, manžel bude mít narozeniny, tak budu odpočívat. Jen nevím, jestli mi to zas pro změnu nebude dlouhé, ale vydržím. Věřím, že se to moje vystřelování do nohy od té páteře zase na chvíli uklidní a nebudu muset zase absolvovat to martyrium obstřiků na neurologii a kdoví kdy by mne objednali.
Díky všem za účast, vím, že s tím musím žít a stále se to učím, ale žiju, mám chuť k jídlu a dokáži se i zasmát, což myslím ještě není tak nejhorší.
Krásný den přeji vám všem a moc děkuji, že jste!