Už jsem se zmiňovala o tom, že mám dobré sousedky. Pokud některé něco dojde, vedle sousedka určitě pomůže. Dokonce si ty mé dvě zbylé půjčují navzájem i cigarety. Tedy u nás ne, u nás se nekouří, ale mezi sebou ano, protože ihned utíkat pro každou maličkost do krámku a pak šlapat zase těch našich 63 schodů, na to není vždy nálada, někdy to ani nejde fyzicky.
No a ta moje sousedka, které já dělám různé úpravy na šicím stroji, ta mi jako bonus vždy něco přinese na zub. Nedávno jsem jí zkrátila kalhoty dle hlesla – nemožné na počkání – zázraky do tří dnů – no a ona mi další den přinesla dvě palačinky. Dělá opravdu výborné, já je ráda a jen tak sama pro sebe, to tedy nedělám, přece to nebudu jíst dva dny, no ne?
Já ji zase na oplátku na tom talířku přinesla hned další den ochutnat moje květákové placičky, protože vím, že je zase nedělá ona. Kdepak, to nebyl konec. Ještě večer jsem měla na talířku zase od ní ořechovou bábovku, dva kousky na ochutnání, prý ke kafíčku.
Konec? Kdepak! Já ji obratem dala ochutnat zase ten můj minulý týden pečený jablkový perník a ve středu jednu moji kaiserku. Prý ji chutnala a učitě se příště zeptá na recept.
Dnes opět někdo klepal. Ano, uhodli jste. Byla to zase sousedka, která pekla už dnes, protože odjíždí na chalupu a přinesla mi ochutnat její výbornou buchtu.
To je ona. Tedy ta buchta, sousedka vypadá jinak. 
Teď jsem si dala dva kousky ke kafíčku, uvnitř je nějaké ovoce, je to výborná třená buchta s ještě lepší polevou. Tak to tedy u nás chodí.
Nedávno mi ta druhá sousedka přinesla dvě smetanové omáčky prý na zeleninu. Má dceru, která žije v Německu a posledně prý jich přivezla nějak hodně. Tak na ochutnání.
Co dodat? Nestěžuji si, mám výborné sousedy.