…až dojezdili. Tak bych dokončila úvodní větu. Já nevím, jak může jeden někdy zblbnout. Spíš mi to bylo k smíchu, než k pláči, ale už vím, proč také důchodci potřebují víc peněz než se zdá. Máme občas dvojí vydání.
Už včera jsem se zmínila o tom, že mi zkolaboval rok starý mobil, který je ještě v záruce. Volat mi všichni mohou, to ještě jde, ale já volat – nee, číst zprávy – nee, zkrátka se mi neotevře a neotevře, ať tam jezdím prstem tam i zpět, kterým chci, klidně i celou rukou. Nic se neděje a já zuřím. Nejvíc mne to mrzí kvůli mamince, protože s tou si povídám denně dost dlouho. Mám měsíční paušál, tak se čas nepočítá a teď musím volat z manželova mobilu, který paušál nemá a vlastně platím dvakrát. Jen doufám, že to nebude dlouho trvat. Až přijede dcera, přiveze vnukovo starý mobil, přehodíme kartu, bude líp.
A co se nám s manželem povedlo dnes, to už je vrchol. Já nevím, ale nějakým Němcem ve skříni to nebude, nezapomněli jsme, ale neuvědomili jsme si, jak ten čas letí.
Zkrátka máme čipovou kartu na MHD, která se dá nabít korunami – tedy peněženka a my si ještě také kupujeme každý měsíc kupon, abychom mohli jezdit po našem městě kolikrát chceme. Platí vždy 30 dní a na potvrzence, kterou po nabití dostaneme, je datum zvýrazněno.
Včera mi říká manžel, abych se podívala, že bychom si asi už zase měli koupit kupon. Vezmu doklad a čtu, že platí do 27. 10., to je ještě čas. Manžel to slyšel a taky nic. Došlo nám to až při krutém poznání, že manžel musel dnes platit u řidiče jízdenku, protože blikala červená. Ani v peněžence na kartě nic nebylo.
A teď mi to teprve docvaklo. Jasný, já včera říkala, do kdy to platí, ale vůbec nám ani jednomu nedošlo, že už je měsíc listopad a ne říjen. Takže jsme vlastně od 28. října jezdili dráž, za korunky, které nám to odebíralo z peněženky. To bylo kruté poznání, no jsou na světě horší věci, říkala jsem si já a v životě jsme přišli o víc. Jedno plus to má. Už si to budeme dobře pamatovat, datum jsem poznačila do kalendáře. Tam máme napsané i kontroly u lékařů, tak tam pravidelně koukáme.
Tak vidíte, jak dokáže normální člověk zblbnout. Do práce nechodíme, tak nějaké to datum nám občas uteče. A bude hůř.
Vám všem přeji krásný den a přeji, abyste nedopadli jako my. 