Bohužel, je to tak. Už v roce 2000 jsem měla první mobil. Ale musím dodat, že jsem měla opravdu smůlu na přístroje. Operátora budu mít teď jednoho už 14 let, ale mobil už má číslo 4 a i ten už neposlouchá.
Můj první mobil měl značku Alcatel. Ten vydržel celkem nejdéle, ale když začal klempírovat, rozhodla jsem se pro nový. Pořídila jsem si LG – véčko. A proč véčko? Hlavně proto, že jsem také třeba někoho volala z kapsy. Nevěříte? Ale věřte, klávesy se tenkrát ještě zamknout nedaly a při nějakém stisku se mi tam omylem občas někdo ozýval. Proto jsem si řekla, že takhle ne a bylo to véčko.
Ale to si najednou pak asi po dvou až třech letech postavilo hlavu a najednou mi zčernal celý displej. Nemohla jsem tudíž číst zprávy, natož psát, nemohla jsem ani volat, pouze těm nejbližším, které jsem měla v rychlovolbách.
Stalo se mi to tenkrát zrovna v ten nejblbější okamžik, když jsem byla v nemocnici na infuzích. Deset dnů bez mobilu? To už nešlo, ale pomohla rodina, vnuk mi půjčil svůj starý a já se musela rychle přeorientovat na jiný typ. Zvládla jsem to já i mobil a po příchodu domů jsme začali řešit, co dál. Oprava prý by se nevyplatila, to už raději nový. Véčka se už moc nevyráběla, tak mi děti vybraly vysouvací. Taky značky LG, hlavní pro mne bylo, že se mi zase nebudou omylem ozývat z kapsy hovory.
Ještě byl tento mobil v záruce a už začal zlobit. Už jsem si připravila záruční list, že s ním dojdu do obchodu, kde byl zakoupen, dal na chvíli pokoj, ale moc dlouho ne. Jen bylo krátce po záruce, zkolaboval. Opět jsem mohla volat jen z rychlovolby, to už bylo jasný. Bude zase další.
No tak teď mám Nokii 300, je to mobil s klávesnicí, ale jinak dotykový. Už jsem psala, že jsem z něho měla strach, jak to zvládnu, ale nebylo to zas tak těžké a hned jsme byli kamarádi. Ale také to dlouho nevydrželo. Od soboty se mnou moc nekamarádí, nemohu ho někdy ani otevřít, abych mohla volat, protože se ho mohu dotýkat tam, kde mám jak chci a někdy zkrátka neposlechne. Třeba včera fungoval a dnes už zase stávkoval. Ach jo, a to mu byl v září jeden rok, tedy chvíli po roce a to už byl jednou v opravě. Nevím, nevím, jak to dlouho vydrží, ale vrátit ho zatím nemohu, stál 2 600 Kč a to se mi zdá dost kruté. Vnuk mi říkal, že co chci, když mám levný mobil, tak za nic nestojí, ale není to spíš tak trochu smůla? Já si nestanovila cenu, vždy mi někdo poradí, teď už spíš vnoučata a je jasné, že do žádného výrobku není vidět.
Na druhou stranu třeba moje sestra má takového stařečka, mobil má už 11 let a to ho už předtím užíval její manžel. A funguje stále bez oprav.
No, mám zkrátka smůlu na mobily. Teď jsem jen zvědavá, jak to bude dál, ale už bych mohla mít jednou štěstí, no ne? Věřím, že vy, mí čtenáři, takovou smůlu nemáte.