Chtěla bych podotknout, že i když jsem naprostý bezzemec, přece jen něco zavařuji na zimu. Včera se tu stavěl syn, aby mi aspoň mezi dveřmi předal tašku jablek. Nějak se jim letos nedařilo, vypadalo to, že budou mít na zahradě jablíček dost, strom byl obsypaný, ale jablka padala a padala.
Ano, takhle to vypadalo, že tam je jablek dost, ale výsledek byl poněkud jiný.
Inu, tak co, i padaná jablka jsou na štrúdl dobrá. Sama jsem si o ně drze řekla a tak jsme měli dnes dopoledne s manželem o práci postaráno. Docela se to hodilo, protože jsem vařila jen bramborovou kaši s řízkem, polévka byla od včera, tak jsme se hned v osm hodin ráno dali do práce.
Jé, koukam, že jsem se hnula a pořádně. Chtěla jsem jen zdokumentovat, že takových cedníků bylo pár….
a takhle to vypadalo u našeho pracovního stolu.
Manžel loupal a rozkrajoval, já vykrajovala, pak krouhal robot a já už pak narvala do sklenic.
Bylo to vlastně jen šest sklenic
Tak jsme byli hotovi o půl desáté, krásný čas. Když pracují dva, jde rozhodně rychleji a my už jsme za ty roky sehraná dvojka. Máme tedy připravený materiál na šestkrát upečený štrúdl. Jsme rádi, protože manžel ten ho miluje.
Vím, že je to jehla v kupce sena ve srovnání s vámi, zahrádkáři, já bych také ráda syslila na zimu, jen kdyby bylo co. Než to kupovat a pak zavařovat, to se dnes opravdu moc nevyplatí. A my jsme skromní, jen na ta jablka jsme nezanevřeli.