Už je vidět, že bude podzim a pak zima, tak si zvířátka, která v zimě spinkají, dělají zásoby na zimu. Zrovna tak ježci, kteří už jsou jako doma u vnučky Lady na zahradě. Napřed tam chodil jen jeden, vnučka ho pojmenovala Hubert.
To je tedy Hubert a přidali se další.
A teď očividně potřebuje vnučka víc jmen, protože venku právě potkala tři ježky, krmící se z misky jejich koček. Zatím má Huberta a Alfonse a další návrhy jména hledá u přátel na FB.
Miska byla plná – a už tam moc nezbylo.
Útěk z místa činu. Druhý se schovává v té velké kytce vlevo, třetí zmizel ještě než si Lada došla pro mobil.
Tak si vnučka řekla, že už to stojí zato, a je tady nápad: Vaříme pro ježky – pokus č. 1.
Suroviny: piškoty, jedno sladké jablko, kočičí granule, voda (všechny tyhle věci ježci smí, konzultovala je webu).
„Jídlo mají nachystané venku a uvidíme, jaký bude, nebo nebude mít úspěch. Zima se blíží, tak chci kluky ještě trochu vykrmit,“ říká Lada a čeká, co bude.
Ráno: Piškoty a suché krmivo snědené, jablka jim asi připadala málo sladká. Bordel všude, miska odvátá… asi tu byla párty s rautem.
Tak se šla vnučka přesvědčit, jestli budou ježci hodovat dál. Příští noc tam byl viděn jen Hubert.
Asi to tam má za své teritorium, nebo ji nejvíc miluje, nevím.
Tak si na něj posvítila. A evidentně se jí nebojí, protože neprchnul, ale zůstal.
A to je konec pohádky o ježcích. Vlastně to není pohádka, to je skutečný příběh, věřím, že bude mít jen šťastný konec. A stejně my mne zajímalo, kde se ukrývají. Ale to necháme ježkovi, že?