Včera jsem se téměř nepodívala na blog, tak se omlouvám, že jsem nikde nebyla, ale měla jsem důvod.
Pozvala jsem dceru s dětmi na oběd, občas si tak uděláme všichni radost. Tedy hlavně já a dcera, ona se nechá ráda pohostit od maminky, no a já moc ráda zase pro všechny uvařím a upeču. Dcera přijela jen s vnukem, vnučka měla jiné povinnosti, ale dostala oběd „domů“ a taky prý ho ihned po doručení spapala hezky celý.
Takže radost byla na místě, byli jsme u stolu čtyři místo dvou a kolem stolu pobíhala šťastná Pegginka a loudila a loudila.
V pátek mi volala druhá vnučka od syna, kterou už všichni znáte, naše Lada, jestli se mohou v sobotu odpoledne všichni zastavit na návštěvě. Nemusím to snad komentovat, vždy je ráda všechny uvidím, tak jsme se po obědě kromě Terezky neplánovaně sešli u nás u švestkového koláče a kávy.
Ale jak bylo veselo, bolel mne celý člověk od smíchu, a kdože nás to nejvíce bavil a byl vtipný? Vnučka Lada, která nejen povídala o svých aktivitách a povinnostech při práci a dalším studiu, ale vyprávěla humorně historky z domácího prostředí a o jejich malém zvěřinci. Mimochodem, ježci už k nim chodí tři a kromě Huberta a Alfonse tedy vymýšlí další jméno pro toho třetího.
Krásně jsme si všichni pokecali všichni jsme nechali pozdravovat Terezku a také jsme si všichni vzpomněli na babičku, tedy mou maminku s krásným pozdravem.
Ale to nebylo všechno. Postupně mi ubývaly funkce a tak smutně odcházel můj mobil pár měsíců po záruce, proto jsem zadala úkol vnukovi. Nakonec to dcera s vnukem vyřešili výborně. Já si od ní koupila její mobil, který neměla dlouho a ona si vybrala ještě lepší.
Nějak mi to nešlo dobře vyfotit, ale aspoň náznak. Jako tapetu mám dceru.
Pořád jsem se bála těch dotykových, četla jsem tady, že je to složitější s jejich manipulací a dcera měla sice dotykový, ale s klasickou klávesnicí na zprávy, tak jsem si řekla, že do toho jdu. Ještě jen na sebe prásknu, že jsem dceru také správně rozchechtala, kdy jsem si nemohla vzpomenout, že hovoříme o dotykovém mobilu a tak jsem ho nahradila sloven „šoupací“. Samozřejmě se to ujalo, dcera i vnoučata šli všichni do kolen, ale bylo jasno.
Vlastně jsem se naučila od dcery jeho otvírání a zbytek nechali na mně. Hurá, zvládla jsem to a dnes jsem dokonce vyzkoušela s ním fotit a sama jsem si poslala fotky z tohoto mobilu do PC! To bylo radosti, že jsem to zvládla bez nápovědy!
To jsou tedy fotky z toho včerejšího koláče, nic lepšího mne nenapadlo, ale určitě ho využiji i na tuto činnost.
Tohle byly tedy moje včerejší radosti, nejen děti a vnoučata, ale i pro mne nový mobil. Díky všem za krásný den!