Dnešní datum mi bude vždy připomínat ten den před 45 lety. V té době jsem měla už dvě děti, dcerce byl jeden rok.
Já tenkrát musela do práce, když jí byly čtyři měsíce. Nebyly peníze, tak se nedalo nic dělat. Ráno jsem vstávala brzy, protože jsem vodila syna do školky a dceru do jeslí. To bylo ale hrozné probuzení! Už roky jsem zvyklá si ráno zapínat rádio, tenkrát to byl ještě starý dobrý rozhlas po drátě, který byl zavedený v každém bytě. Hudba jako o funuse, zděšení, panika, strach. Po chvíli drsná realita. Pod okny našeho bytu, bydlíme u hlavní silnice, najednou vidím tanky. Ten šok byl neskutečný! Tak ona je to pravda! Ale v rádiu hlásili, že by to měli hlavně být naši BRATŘI! Je možné, že bratr na bratra míří z tanku?
My přece nejsme daleko od hranic s východním Německem, tehdejším NDR a proč tedy nejedou oni? Spousta nezodpovězených otázek a velký strach. V té době jsem byla krátce už sama s dětmi, tak se není co divit. Dceru, které byl rok, jak jsem psala, jsem zvedla na okenní parapet a řekla jí, ať se dobře podívá, to pod námi v těch tancích jsou bratři! Samozřejmě mi uniklo i nějaké to sprosté slovo, dcera z toho rozum neměla, ale já jí to zkrátka musela říct, pak vypravit sebe i děti a jít do práce.
Tam si pamatuji, že ne všichni do té práce dorazili. Ale vlastně se to pak všem omluvilo, dostali zaplaceno, jako by pracovali. To jsem si tenkrát vynadala, že jsem také nezůstala doma.
Od tohoto dne jsem to měla v práci horší, samé zákazy a taky se to podepsalo na mých dětech. Bohužel. Ale děti se nakonec nedaly.
K nám do chemičky docházeli potom řadu let tito naši „osvoboditelé“, brali si od nás suchý led a můj šéf jim zajišťoval vše potřebné. Samozřejmě, že nic neplatili, bylo to grátis. Chodil tam dost dlouho jeden a ten samý voják, tuším, že říkal, že je z Kazachstánu, nevěděl ani kam jedou natož proč, pomalu se nám omlouval a bylo vidět, že ten opravdu za nic nemůže.
Hlídali i naši fabriku, co kdyby, že? Ať už to bylo jak chtělo, pro nás, obyčejné lidi to bylo strašné probuzení! Toto opravdu už nikdy!
A život jde dál…..