Pomalu, ale jistě

Nedávno jsem psala o tom, jak likviduji přebytečné věci z bytu, nebo zkrátka ty, které se mi už okoukaly nebo neplní to, co měly. Dnes jsem si také řekla, že budu pomalu, ale jistě pokračovat.
Už dávno jsem fotila mou zeď v pokoji, kde jsem měla spoustu miniatur v okénkách, obrázků a všelijakých parádiček. Vždy mi to dalo pořádně zabrat, když jsem to musela všechno čistit a umývat. Čím jsme starší, tím se nám hůř všechno udržuje a taky si říkám, že jednou nebudou mít děti tolik práce. Tak pomalu, ale jistě vyhazuji některé věci. Dnes toho byl zase plný koš. Schválně, jestli bude vidět, že něco ubylo.
Toto je původní složení na zdi, když se dají obrázky vedle sebe
a takto jsem to zkorigovala
Krom toho jsem přemístila ježky, kteří byli všude dokola, do jednoho sektoru Usmívající se
Tady mám i dárky od mých blogových přátel, poznáváte se, Květuško a Věruško?
A taky Ty, Dášenko? Motýl visí v ložnici, protože tam se krásně hodí barevně
A když nebyl k sehnání ježek, tak byli postupně krtci, viď, Miluško?
Všechny ostatní ježky, které jsem už od vás, mých blogerek dostala, ty mám v galerii ježků, tedy ve skleněné vitríně buďto v obýváku nebo tady v pokoji. Kromě těch plyšáčků, kteří jsou na gauči nebo s námi v posteli. To já píši také hlavně proto, abyste věděli, že si všeho vážím a kochám se.
Tak, a zase něco ubylo, tak postupně, ne najednou, likviduji a likviduji, doufám, že se včas zastavím. Dnes to šlo, počasí na úklid bylo ideální. Krásný den přeji i vám všem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *