Byl jeden domeček, kde bydlela jedna rodinka. Táta, máma a jejich dvě děti, které byly už dospělé. Slečna, říkejme jí Lada, měla moc ráda zvířátka. Začínala se 2 kočkami, ke kterým postupně přibývaly další kočky, ale také některé zahynuly pod koly aut ještě v miminkovském věku.
Proto si slečna pořídila další koťátka a toho jednoho kocourka si strašně moc zamilovala a téměř ochočila. Jejich láska byla vzájemná.
Ano, toto je Floriánek. Jak krásně spinká v křesle, to nemá chybu.
Když byla slečna – lépe mi k ní pasuje kočičí máma, na pár dní pryč, kocourek byl moc smutný, až z toho onemocněl. Ale jakmile se mu jeho milá kočičí máma vrátila, dostal pár injekcí, hodně něhy a lásky a byl zase fit.
Také jeho kamarádka a později i kočičí žena Julinka se měla v tomto domečku dobře. Až tyto kočičky dospěly, tak si vlastně zbyly a měly spolu koťátka. Celkem čtyři. Dvě byla po kocourkovi a dvě po kočičce. Slečna Lada si koťátka, která byla podobná na rodiče, ale byla opačného pohlaví, nechala. Další dvě dala do dobrých rukou, ale stejně to oplakala. Je totiž milovnice všech zvířátek a nezabije snad ani mouchu.
To jsou koťátka ještě pohromadě.
Vedle u babičky žije další kocourek, který je ovšem z trochu lepší branže a tak se taky jmenuje Sheldon.
Zrovna si trůní na zahradě na stole na stolní tenis.
Na zahradě lumpačí spolu s kamarádem od vedle s Floriánkem, čekají na sebe na zahradě a prochází se tam spolu.
Nedávno Lada zjistila, že se tam chodí nakrmit i ježci, kteří se tam brzy zabydleli když zjistili, že tam stále mají něco dobrého na zub.
Jeden prý tam chodí už skoro pravidelně, proto dostal jméno Hubert. Přijde-li i jeho kolega, už má taky nachystané jméno, tak uvidíme.
To je Hubert.
Nedávno ke všem zvířecím obyvatelům domu a zahrady přibyla toulavá kočička. Byla strašně vyhladovělá, protože prý žrala zbytky, které by kočky, zde přebývající, nežraly.
Je vidět, že je ještě plachá, už z pohledu.
A jak to pokračuje? To je jasné pro milovnici zvířátek. Kočička se tam chodí nažrat už pravidelně a asi prý se zamilovali do sebe s kocourkem vedle od babičky – Sheldonem.
Tady koukám, jako by jí něco říkal, nemyslíte?
Dokonce se prý „toulavá“ už nechala od KOČIČÍ MÁMY i pohladit, protože prý ví, kdo jí dává jíst.
Má to ještě jednu malou chybičku. Jak to, že toulavá kočička ještě nedostala jméno? Asi je to moc brzy, určitě se taky dočkáme.
Jen si tak říkám, kolik zvířátek se nakonec bude scházet na zahradě u domu na hostině? Určitě to není konečné číslo. Když to už teď spočítám : Tak 4 kočky domácí, 1 kočka od babičky, 1 toulavá kočka a 2 ježci. Je to všechno? Aby tam nakonec nebyl útulek pro toulavá zvířátka, co říkáš, Laděnko?
A nakonec spokojené kočky – vlastně kocouři a jejich ochranitelka, taky spokojená.
Zvířátkům a jejich patronům třikrát nazdar! Krásné dny všem přeje Ježurka