Podrazáctví a faleš v dnešní době v politice i v práci mne přimělo si zavzpomínat, jaké to bylo dřív, tedy za nás.
Pravda, už je to hodně dlouho, co jsem chodila do práce, protože jsem už 16 let v důchodu, ale pamatuji si, jaké vztahy tenkrát mezi námi byly.
Ano, i „rudá“ kolegyně, která se vydávala za kamarádku mne podrazila, ale chtěla se mermomocí vyšplhat výš profesně, tak použila i tuto faleš, aby po revoluci nosila na klopě trikoloru a vystoupila z KSČ. Ale já už jí to odpustila, kamarádky v pravém slova smyslu z nás nikdy nebudou, ale když se potkáme, pokecáme a dokonce si na ni vždy vzpomenu , když má narozeniny. Má je totiž s mou vnučkou a hned příští týden svátek.
Na druhé straně zase můj první vedoucí, který byl opravdu zarytý soudruh a nevlezl tam jen proto, aby měl funkci, ale hned po válce, protože byl v nasazený v „RAJCHU“ na práci, tak ten se mne mnohokrát zastal a podržel mne. Dnes jsem viděla jeho bývalého zetě, který o mně neví, tak jsem si vzpomněla, že jsou vlastně téměř všichni v pánu. I ta jejich dcera. Takže smrtelní jsme všichni stejně.
Ten první zleva je můj první vedoucí a ta druhá zprava ta „starší“ kamarádka, na kterou vzpomínám na konci článku.
Ano, i ten následující vedoucí, taky kovaný, ten až moc, ten zemřel minulý týden. Ten se opravdu v práci nestrhal, říkal, že správný vedoucí je ten, komu šlape dobře oddělení i v době, když tam není (nebo nic nedělá).
Tady je druhý vedoucí, to je ten první zprava
Ale jinak jsme se měli rádi, pracovali jsme poctivě, byli jsme k lidem slušní a ochotní. Tenkrát jsme většinou zůstávali na pracovištích opravdu co nejdéle, nejlépe do důchodu, ale také jsme to neměli tak těžké jako dnes.
Měla jsem tam také vedle na pracovišti, které patřilo k nám, kolegyni, která byla téměř tak stará jako moje maminka, ale rozuměly jsme si jako kamarádky. Dnes na ni vzpomínám, měla by 92. narozeniny. Už dlouho není, ale nikdy na ni nezapomenu, protože mi pomohla vždy, když jsem to potřebovala. Byla vdaná, měla manžela, který byl o 18 let mladší než ona, ale nevypadali na to. Poznali se v pozdějších letech a on před ní věk tajil. Svatbu prý šel vyřídit sám, takže ona ani jeho občanku neviděla.
Děti neměli, ona nemohla a také už byla na to dost stará, ale on ji měl rád a byl na ni pyšný, protože zastávala důležitou funkci. Měla se s ním dobře, ale jen do té doby, než onemocněla. Pak prý byl na ni zlý, dokonce ji ke konci dal do ústavu a brzy po její smrti se znovu oženil. Já se to dozvěděla pozdě a dlouho mne to mrzelo.
Pamatuji si také na pěkné zážitky, které jsme měli i v té nehezké době a když nám někdy nějaký zástupce externí firmy, pro kterou jsme vyřizovaly různé věci přinesl na Vánoce bonboniéru, tak nám to bylo trapné. V dnešní době je to směšné, já vím. Ale to bylo většinou až po revoluci a to přišel můj poslední vedoucí, pak jsem šla do důchodu a on brzy za mnou.
Ten první zleva je můj třetí a poslední vedoucí za 40 let práce. Ale tady zdaleka nejsou všichni spolupracovníci. Mne určitě všude poznáte, že?
Vidíte, k čemu mne inspirovalo to divadlo našich poslanců a vlády.
Mimo téma ještě dodám, že dnes se konečně ochladilo a doufám, že všude a krásně už hezkou chvíli prší.